Zen je platforma pro prohlížení a vytváření obsahu. Vždy zde najdete to, co je pro vás to pravé: statisíce autorů sdílejí každý den příspěvky, články, videa a krátká videa. A chytré algoritmy přizpůsobí zdroj vašim zájmům
Vždy zde najdete to, co je pro vás to pravé: statisíce autorů sdílejí každý den příspěvky, články, videa a krátká videa. A chytré algoritmy přizpůsobí zdroj vašim zájmům
Krátká vertikální videa o délce až 2 minut. Doporučeno v hlavním kanálu Zen a zobrazeno ve formátu na celou obrazovku: tímto způsobem jsou lidé více zapojeni do toho, co se děje.
5 minut nebo hodina, horizontální, vertikální nebo čtvercový – Zen má všechny formáty videa. Důležitou výhodou je, že je lze prohlížet přímo ve feedu.
Pokud se v tématu dobře orientujete a rádi píšete, zvolte formát článku. Platforma umožňuje udělat to krásně a přidat různé ilustrace – fotografie a videa.
Malý příspěvek, který je plně viditelný ve feedu. Objem příspěvku je 4096 znaků a ne více než 10 obrázků.
Krátká vertikální videa o délce až 2 minut. Doporučeno v hlavním kanálu Zen a zobrazeno ve formátu na celou obrazovku: tímto způsobem jsou lidé více zapojeni do toho, co se děje.
5 minut nebo hodina, horizontální, vertikální nebo čtvercový – Zen má všechny formáty videa. Důležitou výhodou je, že je lze prohlížet přímo ve feedu.
Pokud se v tématu dobře orientujete a rádi píšete, zvolte formát článku. Platforma umožňuje udělat to krásně a přidat různé ilustrace – fotografie a videa.
Malý příspěvek, který je plně viditelný ve feedu. Objem příspěvku je 4096 znaků a ne více než 10 obrázků.
Kde bude váš kanál k vidění?
Váš kanál se zobrazí na hlavní stránce a v aplikaci Zen
Vydělávejte na své kreativitě
Pokud máte originální obsah a aktivní publikum, můžete vydělávat v zenu. A jak vaše popularita poroste, začnou vás inzerenti kontaktovat přímo.
Už v zenu
Galina Juzefovičová
Sonya Geldová
Kirill Kolesnikov
Leah u moci
Slavný přítel Oblomoff
Irina Myagková
Matvej Alekseevič
DMITRY NOROK | VHODNÉ PRO ŽIVOT
БО.velký
Dětství s Olyou
MATEMATIKA S BULATOVEM
Tamara Eidelmanová
Moskva očima inženýra
Dima Ermuzevich
Ilja Varlamov
Zen je snadný
Přesvědčte se sami sledováním vizuálních video instrukcí od kurátorů zenu. Pokud máte nějaké dotazy, napište – a náš tým podpory vám pomůže na to přijít
Odpovědi na otázky o zenu
Jak mohu získat předplatitele?
Udržujte svůj kanál kvalitní a pravidelný: přidávejte příspěvky, označujte další autory a aktivně komunikujte s odběrateli v komentářích – to je klíč k úspěchu.
Nezapomeňte také sdílet svůj kanál Zen na jiných sociálních sítích.
Zde jsme k tomu připravili vhodné materiály.
Jak funguje monetizace?
Zenoví autoři dostanou zaplaceno za čas, který uživatelé stráví sledováním nebo čtením jejich obsahu. Když bude mít váš kanál 30 hodin sledování obsahu od odběratelů za posledních 30 dní, budete moci povolit zpeněžení. Čím déle uživatelé sledují video a čtou články autora, tím více vydělá. Přečtěte si více o monetizaci v Zen zde.
Jak vydělat peníze na nativní reklamě?
Obvykle inzerenti přicházejí za autory s aktivními odběrateli a kvalitním obsahem. Pracujte na tom a určitě dostanete svůj první honorář.
Přečtěte si více o nativní reklamě v našem průvodci.
Kolik kanálů mohu mít?
Jak chcete. Jediné, co musíte udělat, je vytvořit nový účet Yandex nebo VK ID a vytvořit nový kanál.
Mohu být spoluautorem kanálu?
Kanál v Zen lze sdílet s ostatními uživateli – k tomu jim musí vlastník kanálu udělit přístup. Jak to udělat, můžete si přečíst odkaz.
Jak zveřejnit obsah na Zen?
Zen je multiformátová platforma. Z počítače nebo chytrého telefonu lze publikovat články, příspěvky, dlouhá videa a krátká videa do 2 minut. Více o tom, jak pracovat s jednotlivými formáty, si můžete přečíst zde.
Článek pojednává o teoretických základech konceptu harmonického rozvoje osobnosti. Pojem „harmonie“ charakterizuje konečný stav vztahů: přírodní – kulturní (sociální); objektivní – subjektivní; sociální – individuální. Problém harmonizace z hlediska vztahu „přirozeno – sociální“ spočívá v tom, že jsou možné kombinace vrozených psychodynamických vlastností, které jsou pro socializaci nepříznivé. Ve vztahu „objektivní – subjektivní“ je jedním z nejdůležitějších problémů teoretické pochopení tvůrčího potenciálu vynořující se osobnosti. V aspektu vztahu „sociální – individuální“ předpokládá harmonický rozvoj dosažení jednoty vnější stimulace a vnitřní motivace. Koncept „harmonického osobního rozvoje“ je implementován do představ o cílech vzdělávání a strategiích individuálního rozvoje. Existují tři hlavní možnosti, jak pochopit hodnotu harmonického rozvoje: „úspěch“, „sociální prospěch“, „seberealizace“. Možnost a podmínky pro realizaci harmonického stavu jsou dány povahou vazeb mezi přírodními a společenskými vlastnostmi jedince. Článek formuluje metodické principy harmonizující vzdělávací strategie. Patří mezi ně: vnitřní hodnota harmonického rozvoje, spoléhání se na psychodynamické vlastnosti jedince a jeho zapojení do procesu utváření vlastní individuality.
1. Kolesnikov V.N. Přednášky o psychologii individuality / V.N. Kolesnikov. – M.: Nakladatelství „Psychologický ústav RAS“, 1996. – 224 s.
2. Lorenz K. Agrese (tzv. „zlo“): přel. s ním. / K. Lorenz. – M.: Progress, Univers, 1994. – 269 s.
4. Merlin, V. S. Esej o integrálním studiu individuality / V. S. Merlin. – M.: Pedagogika, 1986. – 256 s.
5. Neskryabina, O. F. Individualita: na pomezí skutečného a ideálního / O. F. Neskryabina. – Krasnojarsk: SibYuI, 2001. – 160 s.
6. Rusalov, V. M. Příspěvek biologické teorie individuality k řešení problému sociálního a biologického u člověka / V. M. Rusalov // Biologie v lidském poznání. – M.: Nauka, 1990. – S. 109-125.
„Harmonie“ je jedním z nejobecnějších pojmů, ve kterém se od pradávna vyjadřovaly představy lidí o struktuře světa a místě člověka v něm. Ideál harmonického rozvoje je hluboce zakořeněn v evropské kultuře a vykazuje různé formy – od starověké kalokagathie až po ruský obraz inteligentního člověka. „Harmonie“ spojuje myšlenku racionálně organizovaného světa s nejvyšší lidskou schopností – schopností estetického zážitku. Vysvětlení krásy prostřednictvím kategorie harmonie v antropologické dimenzi odráží podstatu vztahu mezi city a lidskou myslí. V nejobecnějším smyslu lze harmonii reprezentovat dvěma hlavními variantami stavů – konzistencí částí a jejich kompenzační povahou. Disharmonie zachycuje stav disproporce a dekompenzace.
Přesun z úrovně „mikrokosmos – makrokosmos“ do existenční úrovně „člověk – společnost“ se harmonie proměňuje v konečný stav vztahů: přírodní – kulturní (sociální); objektivní – subjektivní; sociální – individuální. „Mezní stav“ znamená, že v těchto vztazích se častěji realizuje problematická protikladná jednota a harmonie existuje jako vektor možných a žádoucích změn.
V prostoru hodnotových dimenzí se objevuje „harmonie“ v podobě vzdělávacích cílů a volby strategií osobního rozvoje. V moderním světě se myšlenka cílů a prostředků harmonického rozvoje mění. Tyto změny je podle našeho názoru třeba chápat.
Článek se pokouší uvažovat o problému harmonického rozvoje v jednotě metodologických a axiologických aspektů. Úkolem je identifikovat hlavní významy harmonického rozvoje, určit, jaké pedagogické strategie by měly zakotvit poznatky o možnostech dosažení osobní harmonie.
Ideál harmonického rozvoje vyjadřuje humanistický hodnotový systém. V rámci této kulturní matrice je význam myšlenky harmonického rozvoje v různých historických obdobích relativně konstantní a implikuje vnitřní a vnější stabilitu, jasnost, „symetrii“; proporcionalita lidského světa k vnějšímu světu. Větší sémantické jistoty na této úrovni abstrakce nelze dosáhnout, o čemž svědčí zejména zkušenost chápání kategorie harmonie v teorii estetiky. Harmonický rozvoj obvykle znamená komplexnost, tzn. rozvoj všech základních – fyzických, mravních, intelektuálních, estetických – schopností jedince. Soudě podle materiálů a praktických návrhů zveřejněných na internetu je tato myšlenka v profesionálním prostředí pedagogických psychologů dominantní.
V různých kulturních kontextech dostal ideál harmonického rozvoje jedinečné významové odstíny v závislosti na hodnotových základech touhy po harmonii. Což zase určuje volbu konkrétních cílů a prostředků formování harmonické osobnosti.
Tři hlavní možnosti pro hodnotu harmonického rozvoje jsou logicky možné a skutečně realizované. Nazvěme tyto hodnoty „úspěch“, „sociální prospěch“, „seberealizace“.
První možnost je v podstatě pragmatická, protože harmonický rozvoj se zdá být důležitou součástí životního úspěchu. Z hlediska tohoto chápání je relevance problému harmonického rozvoje dána rostoucí sociální potřebou soutěživých jedinců, neboť dynamický a komplexní svět klade vysoké nároky na sociální adaptaci jedince. Konkrétní rozvojové strategie jsou v tomto případě budovány v závislosti na představách subjektů vzdělávacího procesu o povaze sociálního „řádu“ a na ambicích „zákazníků“, kterými jsou rodiče a vychovatelé. Existuje nebezpečí, že tato ideologie může vést k nafouknutým nárokům a vést k nadměrnému vypětí fyzických a duševních sil vzdělávané osoby, což je důležité pochopit, protože v moderní ruské společnosti je varianta „úspěchu“ obzvláště populární.
Druhá možnost: harmonický rozvoj je podřízen cíli „vyššímu“, než je individuální blaho. Tímto cílem je veřejné blaho. V tomto případě hrozí nepozornost vůči individuálním odlišnostem při stanovení konkrétních cílů a metod výchovy. Toto pojetí harmonického rozvoje je historicky a logicky spjato s paradigmatem sociologie. Ten předpokládá, že jednotný systém výchovných vlivů by měl přinést stejné výsledky. A naopak společný konečný cíl vzdělávání je realizován prostřednictvím jednotného pedagogického systému.
Třetí možností je ztělesnění myšlenky osobní seberealizace. Harmonie je v tomto případě chápána jako maximální možná realizace jednotlivých sklonů. Tato myšlenka je blízká konceptu seberealizace od A. Maslowa [3]. Realizuje se v definici a realizaci individualizujícího přístupu k utváření osobnosti.
Tato verze harmonického rozvoje je ideálně výhodnější, má však také vnitřní omezení. Uvažujme o jednom z nich. Koncept seberealizace, jak je známo, má praktické uplatnění v oborově zaměřené pedagogice a psychoterapii. Jeho nejdůležitějším principem je vytváření podmínek pro utváření chování osvobozeného od útlaku vnějších požadavků, které omezují tvůrčí aspirace jedince. Toto hodnotové nastavení podle našeho názoru vychází z předpokladu, že lidská přirozenost má přirozenou touhu po seberealizaci, která nevyžaduje rozvoj dovedností podřízenosti vlastní vůli. Jinými slovy, seberealizace nevyžaduje rozvoj schopnosti sebeovládání. Tento předpoklad je však stěží oprávněný.
Harmonie vnitřních aspirací a vnějších sociálních požadavků není předem daná, ale je nezbytnou podmínkou seberealizace jedince v sociálním prostředí. Jedinec zpočátku nemá žádnou motivaci k sebekontrole, k omezování svých tělesných impulsů, biologických motivací a emocí. K. Lorenz tento závěr zdůvodnil ve vztahu k agresivnímu chování člověka [2]. Sebeovládání zpočátku vzniká jako výsledek posílení motivace ke schválení ze strany starších – první úroveň rozvoje morálního úsudku podle Kohlberga. Než se jedinec naučí sebekázni a sebekontrole, musí pochopit vědu o podřízení se vnějším požadavkům. Pokud tato dovednost chybí, pak se schopnost sebeovládání ukáže jako neformovaná.
Uvažované přístupy k harmonizaci osobnosti mohou koexistovat poměrně produktivně. Ale za předpokladu, že jsou pochopeny vztahy mezi různými pedagogickými strategiemi. Pokud proces probíhá spontánně, bez náležité reflexe, pak to může vést k nekonzistentnosti a k tomu, že z různých strategií nebudou převzaty silné stránky, ale jejich slabé stránky.
Pozitivní vlastností možnosti „seberealizace“ je instalace na vnitřní hodnotu harmonického rozvoje, jeho subjektivní význam. Čím se odlišuje od pragmatického přístupu, podle kterého je dětská hra nebo jakákoli jiná činnost považována především za prostředek rozvoje užitečných sociálních dovedností. Raný věk není jen základem pro další růst schopností a charakteru. Dětství je především obdobím života, obdobím, které si člověk pamatuje a považuje za svůj nejcennější majetek.
Strategie seberealizace potvrzuje subjektivitu jako účast na vytváření vlastní individuality. Někdo by si mohl myslet, že myšlení má od okamžiku svého vzniku takovou kvalitu jako kreativita. Vyjadřuje se nejen v dětské kreativitě: jazykové, vizuální nebo herní. Kreativita se projevuje při řešení problémů chování, jejichž výsledky, zafixované ve zvycích, vytvářejí jedinečný vzorec lidské individuality.
Heterogenita vlivů a nároků vnějšího prostředí je podnětem pro kognitivní činnost. V podmínkách rozporuplných postojů je dítě často nuceno řešit problémy s chováním. V procesu takových rozhodnutí se rozvíjejí schopnosti myšlení, seberegulační schopnosti a formují se charakterové vlastnosti. Specifické mechanismy těchto procesů však unikají analýze.
V moderní vědě byla zavedena myšlenka lidské individuality jako organického systému, což znamená nejednoznačnost úrovňových spojení a relativní nezávislost prvků [1,4,5,6]. Metodologicky je ontologie organického systému vyjádřena v pravděpodobnostní povaze předpovědí ohledně osobního rozvoje, vytvořených na základě znalostí o přirozených sklonech jedince. Tato základní ustanovení však ještě nejsou zcela specifikována.
Nejdůležitějším problémem moderního psychologického poznání zůstává povaha souvislostí mezi psychodynamickými vlastnostmi a osobními vlastnostmi jedince. Za styl se považuje psychodynamika nebo temperament, tzn. formální charakteristiky chování. Ne vždy je přitom jasné, jak tyto vlastnosti ovlivňují obsah chování a utváření charakteru či osobnosti. (V tomto kontextu jsou pojmy „charakter“ a „osobnost“ synonyma.)
Otázka souvislosti mezi neurodynamickými vlastnostmi a temperamentem zůstává nevyřešena. V nauce o temperamentu je téměř nesporné, že temperament je dědičnou vlastností psychiky. Temperament se však podle definice projevuje ve vnějších rysech lidského chování, a proto může učení hrát významnou roli ve vývoji temperamentu, protože temperament není redukován na jednoduché reflexní formy reakce. Mechanismus souvislosti mezi genotypem a fenotypem pro vlastnosti temperamentu není zřejmě ještě zcela jasný.
O nedostatečnosti našich představ o vlastnostech temperamentu a jejich systémových vztazích nepřímo svědčí rozdílnost ve výčtu rysů dětských a dospělých temperamentů a hlavně neopodstatněnost těchto rozdílů. Není to tak dávno, co převládal názor, že neexistují špatné a dobré povahy. Podle tohoto schématu má každý typ temperamentu „pozitivní“ a „negativní“ vlastnosti, které poskytují výhody v určitých typech duševní činnosti. Například se věřilo, že slabá mentální odolnost pozitivně koreluje se zvýšenou citlivostí a tím je kompenzována. Lidské přirozenosti tak byla připisována určitá „předem stanovená harmonie“.
Dnes lze považovat za prokázané, že souvislosti v systému vlastností temperamentu jsou nejednoznačné, a proto jsou možné jejich různé kombinace. Existuje tedy možnost spojit v jeden jednotlivec vlastnosti, které jsou z hlediska sociální adaptace nepříznivé. Mentální i somatické individuální údaje mohou být více či méně příznivé. Vztah mezi neurodynamikou a psychodynamikou na jedné straně a psychodynamikou (temperamentem) a osobností na straně druhé. má přímý vliv na identifikaci příležitostí a stanovení způsobů individuální strategie pro harmonický rozvoj.
Dosažení harmonie v systému „temperament – osobnost“ je psychologický a pedagogický problém. K jeho řešení je třeba vytvořit optimální podmínky pro rozvoj žádoucích fyzických a psychodynamických vlastností a nápravu a kompenzaci vlastností nepříznivých. V tomto případě bychom měli vycházet z premisy, že plná kompenzace není vždy možná, což znamená, že lidé mají různé výchozí podmínky pro dosažení svých individuálních a sociálních cílů. V hodnotovém aspektu se tato situace mění v problém aplikace jednotných norem a požadavků na jedince s různými vrozenými vlastnostmi.
Jako závěry z předchozí analýzy formulujeme metodologické základy, na kterých by podle autorů měl být založen koncept harmonického osobního rozvoje. V zásadě je lze zredukovat na následující ustanovení:
Za prvé, teorie harmonizace je založena na principu korespondence výchovných vlivů s přirozenými individuálními sklony dítěte. Harmonizace jako psychologická strategie by měla být přítomna již v raných fázích života, neboť individuální sklony se začínají projevovat v rané ontogenezi.
Za druhé, princip harmonického rozvoje zahrnuje rozvoj individuální výchovné strategie, která bere v úvahu nejen efektivitu, ale také psychologickou cenu dosažených výsledků.
Za třetí, princip harmonizace vyžaduje při určování pedagogické strategie vzít v úvahu charakteristiky a výsledky seberozvoje dítěte.
Touha po harmonii mezi přírodním a kulturním při realizaci výchovně vzdělávacího procesu je jedním z hlavních trendů rozvoje moderní psychologie a pedagogiky. Ale nejdůležitější je, že v systému faktorů harmonického rozvoje existuje aktivita samotného jednotlivce a tato skutečná okolnost vyžaduje adekvátní teoretické uznání.
Recenzenti:
Kudashov V.I., doktor filozofie, profesor, vedoucí katedry filozofie, Humanitární institut Sibiřské federální univerzity, Krasnojarsk.
Koptseva N.P., doktor filozofie, profesor, vedoucí katedry kulturních studií, Humanitární institut, Sibiřská federální univerzita, Krasnojarsk.
