Rád se dívám na to, jak se na mém osobním pozemku rojí mravenci. Rád sleduji, jak si dávají mšice na záda a táhnou je do domu jako berana. Chlapi z úklidu – co na to říct? Kdysi jsem četl o extrémně složitých mravenčích společenstvech – těžkých nejen pro nás, ale i pro mravence samotné, kde dělba práce není nic nového. Ale jedním z prostě extrémně neobvyklých tvorů je mravenec lev.
Antlions jsou jedním z 2000 druhů jejich rodu. Vyskytují se po celé zemi v písečných oblastech s horkým a někdy i mírným klimatem. Neobvykle mají mravenci křídla, která mohou mít rozpětí až 15 cm!
zlobivé děti
Pozoruhodní nejsou ani tak okřídlení dospělci, jako spíše jejich larvy, které svým vzhledem nemají nic vzdušného, silně připomínajícího obyčejné klíště, ale vyznačují se mimořádně dravou povahou.
Velikost těchto larev vynořujících se z písku je asi půl centimetru široká a až 12 mm dlouhá. Jedním slovem, kdybych na sobě viděl takové „tikátko“, nevěděl bych, kam dřív běžet – do nemocnice nebo pro toaletní papír.
Vraťme se však k mravenčím „květům života“: na poměrně velkém a objemném těle roste šest nohou. Hlava tohoto terminátorského dítěte, jak se na terminátora sluší, je hranatá a dokonce se silnou čelistí. Obecně platí, že když se takovému dítěti podíváte do tváře, nebudete vědět, komu se podobá víc – Predátorovi nebo Schwarzeneggerovi.
Pravděpodobně ještě více na Predátorovi, protože čelisti larev mají kanály, kterými je do těla oběti vstřikován jed. Když larva v břiše duní a hučí tam, zdá se, téměř neustále, zaleze do nějaké trhliny nebo se zahrabe do písku a číhá na oběť. Venku se pozná jen podle vystrčených srpovitých čelistí.
Zvláště zajímavě vypadá lov mravenčích larev z trychtýře vykopané v písku o průměru až 7 cm, potravou pro ně mohou být mravenčí kolegové nebo nějaký druh pavouků. Takový pavouk jde k sobě, píská a najednou se začne valit po písečné stěně.
Smolař se přirozeně snaží dostat ven, ale nebylo to tam – zlé dítě na něj začne pálit zrnky písku a nezbývá mu nic jiného, než padnout do jeho mocných čelistí. Bohužel vědci zatím nepřišli na to, zda to budoucí husí kůže dělá cíleně nebo náhodně. Ale je známo, že když oběť padne do láskyplných čelistí larvy, nevrátí se zpět, protože do ní okamžitě vstříkne jed.
Označovat to za jed však není úplně správné, protože ve skutečnosti mluvíme o trávicí šťávě, jen velmi koncentrované. Jakmile se dostane do těla oběti, promění jeho vnitřnosti na výživný vývar, který, jak víte, je nesmírně prospěšný pro zdraví každého drobečka.
Když dítě spolkne svou dětskou výživu, vyhodí krabici zpod ní mimo trychtýř. Chitinózní skořápka mrtvého hmyzu funguje jako schránka. Poté se šťastné dítě vrátí do trychtýře, aby počkalo, až se na jeho okraj dostane nová porce chodící dětské stravy. A takhle stráví larva teroristy dva nebo i tři roky. Teprve poté se z larvy stane kukla.
K tomu se larva opět zaryje do písku, odmotává se nití, která vychází ze stejné části těla, ze které obvykle vycházejí úplně jiné hmoty. Nakonec se z toho vyklube takový kokon, ve kterém se promění nejprve v kuklu a poté v dospělého lva mravence. Toto nenasytné dítě bude potřebovat asi měsíc.
Proměna zlomyslné a poněkud odpudivé larvy v dospělou osobu může být jako proměna Popelky v princeznu. Je pravda, že velikost “princezny” je mnohem větší než velikost larvy. Ano, a charakter “Popelky”, nutno uznat, je takový, že by žádná macecha nepřežila.
Všechno to začíná tím, že opustí kokon a za pouhých 15 minut už roztahuje křídla. A teď, koneckonců, coura: sotva se dostala z kukly, okamžitě si začala hledat sexuálního partnera.
To je však vždy případ princezen – na mysli mají pouze „luboff“. Jejich vzhled je odpovídající – “glamour kitso” ze světa hmyzu. Na rozdíl od brutální larvy je tělo dospělého, i když je velké, „oblečeno“ do neobvykle tenkého a křehkého exoskeletu.
Dlouhá průhledná křídla mají složitý žilnatý vzor, který mi připomínal vitráže západoevropských gotických katedrál. Takový mravenec je namalován v barvě podobné hnědé a jeho hlava již není hranatá, ale malá a úhledná. Místo čelistí, kterými jedinec v dětství strašil kolemjdoucí zpoza rohu, nyní hlavu zdobí tykadla podobná malým palcátům.
Hmyz, který se vydal na spravedlivou cestu, se živí nektarem nebo pylem. Dojemný obrázek ale poněkud oživuje malé procento dalších „okouzlujících koťat“, které ani v novém kabátě neopouštějí své dřívější zvyky a nadále požírají různé členovce. Jak se zdá, i mezi nimi jsou tací, jejichž láska k masu je věčná! Bez ohledu na zvolené menu spí mravenci přes den a jsou aktivní v noci a večer.
Intimní život mravenčího lva
Musím říct, že historie těchto „princezen“ má k idylce daleko. Poté, co samice naklade vajíčka, opouští tento smrtelný svět. Obrazně řečeno, křehká bytost zemře při porodu. Zahynou i jejich „princové“, neschopní unést ztrátu milované ženy. Příběh Popelky tedy plynule přechází do příběhu Romea a Julie.
Naštěstí, na rozdíl od posledně jmenovaných, mravenci umírají po narození mláďat a ne dříve. A musím říct, že než vyhodí všech svých šest kopyt, zanechají tolik vajíček, že i když vezmeme v úvahu vysokou kojeneckou úmrtnost mezi murolfy, najde se dost přeživších, kteří vykompenzují právě tuto úmrtnost, a zesnulou mámu a tátu.
Stručně řečeno, nevím jak vy, ale když jsem se seznámil s životním cyklem tohoto neobvyklého hmyzu, málem jsem uronil slzu.
Původní článek a mnoho dalších zajímavých publikací na mém Zen kanálu: Animalia
Podívejte se blíže: před vámi je krásný půvabný hmyz s průsvitnými vzorovanými křídly, pomalu poletující z větve na větev. Pokud se přiblížíte, snadno uvidíte malou hlavu s velkýma lesklýma očima a tykadly ve tvaru kyje. Při pohledu na toto stvoření, podobné práci brilantního klenotníka, je těžké uvěřit, že ještě nedávno vypadal jako postava z hororu a pohltil každého, koho mohl oslovit a porazit. Ano, a jeho jméno je impozantní – mravenec lev.
Průsvitná křídla mravenčího lva nejsou jedinou zvláštností přírody tohoto druhu. Již dříve jsme psali o několika „duchách“ ze světa zvířat, jejichž vzhled je úžasný.
Dospělý člověk, příjemný na pohled, není ve skutečnosti schopen nikomu ublížit. Ona sama je spíše bezbrannou obětí. Všechny její touhy jsou jednoduché: sníst trochu nektaru a mít čas najít si pro sebe partnera, než zemře v zobáku nebo tlapách nějakého predátora.
Ale chování mravenců v „dětství“ je plně v souladu s jejich jménem. Objevují se na jaře, když roztaje sníh a na stromech se objeví pupeny. Novorozenci jsou malí, ale děsiví. Pohled na larvu, zejména při pohledu přes lupu, může způsobit, že ovlivnitelní lidé budou zaskočeni. Krátké, jakoby sražené tělo se skládá z kloubových spojů. Na malé hlavě jsou silné šavlovité čelisti zakřivené dovnitř se zářezy a výčnělky. Jsou navrženy tak, aby držely a zabíjely oběť.
Není však tak snadné spatřit hroznou larvu. A nejde o jeho velikost – postupem času roste a dosahuje délky 1,2 cm – jen do doby, než se ukáže bílému světlu. Hladové, krvežíznivé miminko mnohem pohodlněji sedí pod zemí.
Umístění larvy lze snadno určit podle trychtýřů, které vybavuje v písku. Mravenci a další neopatrný hmyz občas padnou do těchto zdánlivě jednoduchých pastí, pokusí se dostat ven, ale okamžitě se stanou kořistí nenasytného lovce, který neuvěřitelnou rychlostí vyhazuje své tělo z písku.
Antlion vstřikuje jedovatou žaludeční šťávu do těl obětí a mění jejich vnitřnosti v řídkou polévku. Výslednou misku pak dravec odsaje pomocí čelistí čelistí. Po nasycení lovec prudkým pohybem hlavy vyhodí zbytky chitinózního krytu oběti. Říká se, že stejným pohybem klepe hmyz, který se snaží uniknout ze stěn trychtýře.
Z jámy lvové nemůže uniknout ani velký hmyz. Úhel trychtýře je vypočítán tak přesně, že při sebemenším tlaku na jeho okraj se písek drolí a vtahuje oběť do smrtícího „objetí“ mravenčího lva. Tuhá, dopředu směřující štětina, pokrývající tělo a plnící funkci jakési kotvy, mu pomáhá udržet prchající hmyz.
Larva přečkává zimní chlad tím, že se zavrtá do písku. Po dvou nebo třech letech loveckého života vytvoří kokon ze zrnek písku a hedvábí. Uvnitř se odehrává restrukturalizace celého těla mravenčího lva a v důsledku toho se na povrch dostává křehký bezbranný tvor s jemnými křídly. Špatně létá, a proto je aktivní hlavně ve večerních hodinách, kdy nefouká silný vítr a je malá šance nezapadnout do oka predátorů.
Mravenci, ač jsou nenápadní, přesto hrají důležitou roli v životě přírody: regulují množství mnoha hmyzu, včetně toho, který poškozuje kulturní rostliny, které jsou pro lidi zdrojem potravy i estetického potěšení.
