Co dělat, když dítě neposlouchá? Jak pohodlné je, když je dítě malé, sedí ve svém kočárku, klidně zkoumá své okolí, a pokud se náhle stane rozmarným, je to jen proto, že chce jíst nebo jít na záchod. Pak ale vaše milé a milované dítě vyroste a najednou se promění v naprosto nezvladatelné tříleté dítě, které má na všechno svůj vlastní názor.
Je to dobré nebo špatné a my se pokusíme zjistit, co by měli rodiče v takové situaci dělat. Proč dítě neposlouchá? Hlavním důvodem, proč vaše, do této chvíle poslušné dítě, těžko podléhá vlivu, je ten, že ve třech letech se dítě začíná cítit jako individualita. Tito. chápe, že může mít své vlastní touhy a pocity, svůj vlastní názor a trvá na tom, aby všechna jeho „přání“ byla splněna. Rodiče jsou ale zvyklí na něco jiného. Předtím se dítě poslušně řídilo jejich pokyny, nechalo se obléknout, nakrmit, vzít na procházku atd. A nyní, často a kvůli jakési „zkoušce“, může dítě dělat vše vzdor: nedovolit si být oblečený, i když si neumí samostatně zapnout knoflík nebo zip, odmítat jíst, protože mu matka nedovolí jíst samo, ačkoli má hlad atd. Důvod neposlušnosti dítěte může být také skrytý v touze upoutat pozornost rodičů. Pokud dospělí nemají na dítě dostatek času kvůli pracovnímu vytížení, vlastním problémům nebo výskytu druhého miminka v domě, musí dítě bojovat o pozornost mámy a táty. Dokonce i nadávky a křik jsou lepší než dítě, než aby je dospělí ignorovali.
Častou příčinou dětské neposlušnosti je také nesystematická výchova. Dnes zakázali jíst u televize, ale zítra to povolili (pokud to nepřekáželo), máma mi zakázala hrát si s telefonem a babička to potichu povolila. V důsledku toho dítě vyvozuje závěry: „Nemůžeš“ neznamená „vůbec ne“ a podle toho se chová. Je tvůj názor špatný?
Pokud mluvíme o dospělém, pak člověk, který má svůj vlastní názor, ví, jak si ho obhájit a dosáhnout toho, co chce – to je úspěšný člověk, který může dosáhnout hodně. Ale ve vztahu k dítěti se z nějakého důvodu objevují pojmy „neposlušný“ a „neovladatelný“. Ano, samozřejmě, z dítěte, které si trvá na svém, má jiné touhy než jeho rodiče, se stává „nepohodlné“ dítě, už není snadné ho donutit dělat to, co se mu nelíbí. A pro rodiče je jednodušší něco zakázat nebo je donutit, aby to udělali po svém, než nechat dítě, aby se rozhodlo samo. Ale miminko tak prostě poznává svět i sebe a kdo jiný než rodiče by mu v tom měli být hlavními pomocníky a přitom neustále pomáhat, učit a chránit? Dítě není čalouněný nábytek, nemělo by být pohodlné. Naprosto poslušné dítě je anomálie. A čím více zákazů dítě obklopí, tím hůře bude hledat způsob, jak se vyjádřit. Ale určitě také nelze připustit druhý extrém – povolnost.
Pro dítě musí existovat jasné zákazy související s jeho bezpečností a obecně uznávanými normami chování. Jak pomoci dítěti? Záleží pouze na rodičích, zda v tomto věku dokážou s dítětem najít společnou řeč, zda dají dítěti možnost projevit svou samostatnost v rozumných mezích tak, aby ho nerušili, a zároveň vytvářet bezpečné podmínky pro rozvoj a poznávání světa. K tomu je v první řadě nutné vyvinout jednotný vzdělávací systém pro všechny kolem dítěte. To znamená, že když jeden člen rodiny něco dovolí, pak by to měli dělat i všichni ostatní. Protože pro dítě bude snazší pochopit, že některé akce lze provést, ale jiné jsou nepochybně zakázány. Pokud máma a táta dělají všechno nedůsledně, pak dostanou dítě, které nebude rozumět tomu, co může a nemůže dělat, a podle toho se dítě bude chovat podle vlastního uvážení, a to samozřejmě nepotěší oba rodiče. Za druhé, v žádném případě se nepokoušejte používat fyzickou sílu, protože tak dítě prostě zastrašíte, poslechne vás jen ze strachu, že mu jeho matka nebo otec, kteří ho dříve milovali, ublíží. Ano, miminko možná po výprasku řemenem bude „hedvábné“, ale pochopí, proč nemůže například bez dovolení vyběhnout do prudkého kopce nebo vlézt do vody? A kde je záruka, že se o to nepokusí, když se máma s tátou nedívají a vystavují se nebezpečí?
Stejně neblaze na dítě zapůsobí i touha rodičů mu ve všem pomáhat, nebo dokonce udělat vše pro dítě. Někteří rodiče prostě dítě přehnaně chrání, jiní to dělají, protože je to pohodlné. Je jasné, že žádný dospělý nechce čekat, až si malíčky poradí s tak zákeřným zipem na bundě nebo se miminko nají hodinu, ale samo. Pro dítě je snazší udělat vše – rychle, čistě a hlavně ne „stresující“, protože je stále malé. Tím ale dítěti nedovolíte, aby se vyvíjelo, a nastolíte postoj, že usilovat o nezávislost je škodlivé, protože by bylo lepší, aby za vás udělali všechno ostatní. A jaký člověk vyroste z vašeho „pohodlného“ dítěte?
Jak dosáhnout poslušnosti? Je velmi důležité, aby vaše dítě pochopilo, že jsou věci, které mu za žádných okolností nedovolíte, jsou věci, které jsou možné, jen když jsou nablízku máma nebo táta, a že jsou věci, které může dělat vždy. Spousta věcí s tříletými se dá převést do hravé formy. Dítě se například nechce ráno oblékat do školky. Máma může nabídnout hru „Závod s tátou“ – kdo se rychleji oblékne. Soutěžní moment pro děti je velkým podnětem k akci. Hraním toho můžete s miminkem hodně dokázat, hlavní není, aby rodiče byli líní a zapojovali fantazii. Je důležité dát dítěti právo volby, nebo někdy i iluzi volby: pokud potřebuje jít spát, pozvěte dítě, aby si vybralo, s kým si dnes bude čistit zuby: s mámou nebo s tátou (nebo jakou knihu mu číst před spaním). Dítě se začne připravovat na lůžko, ačkoli nedostalo žádný přímý příkaz „jdi spát“.
Slovo je hlavní metodou. Pokud budete se svým dítětem neustále mluvit, vysvětlovat mu, proč chcete, aby něco udělalo nebo neudělalo, výsledkem bude nakonec větší než jen zákaz nebo požadavek. Zamyslete se, máme my dospělí opravdu rádi kategorické příkazy nebo zákazy? Je pro nás mnohem příjemnější obdržet rozumnou žádost nebo odůvodněné odmítnutí. Dítě také, chce vědět proč, a pokud tomu nerozumí, bude to dál dělat po svém. Další otázkou je, co možná budete muset vysvětlovat a říkat desítkykrát, protože dítě je dítě, které neví a nechápe něco jiného. A zde je velmi důležité, aby rodiče měli trpělivost, pochopení a takt. S každým dítětem se dá domluvit, hlavní je umět a chtít.
Dítě neposlouchá: co dělat? Rada dětského psychologa
Většina rodičů se potýká s problémem dětské neposlušnosti a nechápou, jak se v takových situacích nejlépe zachovat: trestat děti za prohřešky nebo okázale ignorovat dětskou „vzpouru“, nadávat jim nebo se jim jako rovný s rovným snažit vše vysvětlit?
Obecně se uznává, že jakýkoli trest musí splňovat následující cíle:
- Zabraňte budoucímu špatnému chování;
- Korekce chování dítěte;
- Zachování rodičovské autority.
Rodiče však zpravidla nemají vždy možnost soustředit se na tyto úkoly, když mluví se svými dětmi. Nejčastěji rodiče na dítě prostě zvýší hlas nebo mu něco zakážou, než aby vysvětlili, co bylo v dané situaci správné, a jako příklad uvádějí důvody, které jsou pro něj rozumné a pochopitelné. Dospělí nemají vždy sílu a čas sdělit svému dítěti podstatu jeho trestu ve správné podobě.
K jakým metodám rodiče při trestání svých dětí nejčastěji sahají?
- zákaz telefonů, bonbónů a her;
- úplné ignorování dítěte;
- Fyzické tresty;
- výkřiky a skandály.
Je důležité pochopit, že takové metody dítě urážejí a nijak ho nemotivují ke změně vzorce chování po trestu.
Kvalifikovaní dětští psychologové tvrdí, že osobnost dítěte se začíná formovat ve věku 2 let. Ve věku 3 let má dítě již své vlastní „já“ a rozvíjí je učením se ze svého prostředí. V tomto období miminko začíná projevovat své emoce, a to jak pozitivní (ve formě radosti, smíchu a něhy), tak negativní (ve formě agrese, slz a protestů). Je důležité, aby rodiče nevynechali tuto fázi a zaměřili veškerou svou pozornost na dítě, jinak nebude snadné toto opomenutí později napravit. Je nutné děti pilně pozorovat, kompetentně je poučovat a pobízet, být nablízku a v žádném případě nezvyšovat hlas.
Většina maminek a tatínků se diví, proč se děti mohou bouřit a neposlouchat. Abyste to pochopili, musíte pochopit, z koho si vaše dítě bere příklad. Možná nevědomě kopíruje chování svých rodičů nebo příbuzných. Chcete-li to provést, musíte zjistit, ve kterých situacích se dítě nechovalo nejlépe, a poté je analyzovat.
Pokud se miminko i nadále chová úplně stejně a v jeho chování nejsou žádné známky změn, pak můžeme dojít k závěru, že rodina nedodržuje pedagogické zásady. Co to znamená? Rodiče mohou například porušit posloupnost zakazujících a povolujících akcí.
Výchovné metody otce a matky se zásadně liší. Jeden rodič jim například dovolí hrát si s hračkami celý večer, zatímco druhý pošle dítě do postele. Ukazuje se, že dítě prožívá vnitřní disonanci, protože se dostává do situace, ve které neexistují jasná pravidla a pochopení toho, komu je třeba naslouchat.
Důvody, proč dítě ve věku 1 roku neposlouchá
Roční dítě neposlouchá a má to svůj důvod. Dítě má konflikt schopností a potřeb. Existuje částečná touha dělat všechno sama, bez pomoci rodičů, ale ne vždy to vyjde. Snaží se mluvit nebo dosáhnout na určité předměty, začne sám chodit nebo jíst. Když to nevyjde, dítě promítne logickou reakci – vztek a následně neposlušnost.
Důvody mohou být různé, např.
- Aktivní fyzická aktivita. Jako miminko dokázal celý den ležet ve své postýlce, občas se převrátit nebo cestovat v matčině náručí. Nyní musí namáhat vlastní svaly, aby se plazil, snažil se chodit a vykonávat jiné činnosti.
- Budování sociálních vazeb. Pokud bylo dítě do jednoho roku stále nablízku své matce, nyní musí udělat první kroky k socializaci a komunikaci.
- Změna jídelníčku. V jídelníčku dítěte se objevily nové produkty nebo bylo kojení zastaveno.
- Mnoho nových informací. Dítě v tomto věku se neustále něco učí a pro něj to není zdaleka snadné, protože objem neznámých informací je příliš velký.
Charakteristické známky tvrdohlavosti po 1 roce:
- stížnosti;
- Agrese;
- Konfliktní chování;
- Tvrdohlavost;
- Neposlušnost;
- Citlivost na komentáře;
- Náladovost.
Psychologové radí rodičům:
- Umožněte svému dítěti provádět jednoduché úkoly, aby si mohlo uvědomit a pocítit svou nezávislost;
- Držte se své obvyklé denní rutiny;
- Proberte s rodinou výchovné metody, aby nedocházelo k rozporuplnému chování blízkých osob k dítěti, kdy někdo zakazuje a někdo povoluje;
- Poskytovat podporu;
- Dělejte s dětmi spoustu aktivit, ukažte jim, jak používat různé předměty a vše vysvětlete.
- Vytvořte pro něj samostatný osobní prostor;
- Definujte jasný systém pravidel a zákazů;
- Dejte svému dítěti čas, když to potřebuje.
Proč dítě ve 2 letech neposlouchá?
Ve věku 2 let děti aktivně ukazují svůj charakter a zřídka souhlasí s ústupky. Jsou odhodlaní dělat jen to, co sami chtějí. Ale v tomto případě to dítě nedělá ze škodlivosti nebo zlých úmyslů, ale z touhy pochopit hranice toho, co je povoleno.
Obvykle dvouleté dítě neposlouchá ve dvou případech:
1. Pokud je násilně nucen udělat něco, co nechce.
2. Pokud má zakázáno dělat, co chce.
V takovém období rozvoje osobnosti dítěte se od dospělých bude vyžadovat především to, aby byli středně nároční jak na chování dítěte, tak na jeho jednání. V žádném případě byste mu neměli příliš ustupovat, ale je také krajně nežádoucí dávat nepřiměřeně přísné limity. V obou případech můžete ze strany malého kašparu dvou let vyvolat ještě větší neposlušnost.
Důvody, proč dítě ve 3-4 letech neposlouchá
Ve 3-4 letech děti začínají novou etapu vývoje, ale ještě si neuvědomují důležitost sociálních a rodinných postojů. 3leté dítě neposlouchá, nejspíš kvůli jeho přílišné emocionalitě.
Psychologové nazývají hlavní důvody:
· Touha následovat nepříliš dobrý příklad od někoho z vašich příbuzných. Napodobuje chování dospělých, 4leté dítě neposlouchá a nejčastěji kopíruje jejich negativní charakterové vlastnosti.
· Neschopnost vidět rozdíl mezi skutečným a imaginárním světem. Vše, čemu nerozumí, se snaží vysvětlit vlastními vynálezy.
· Nedostatek schopnosti správně formulovat svá přání.
· Nedostatek sociálních dovedností. Děti rozdělují lidi výhradně na „špatné“ a „dobré“.
V takovém období je důležité být dítěti nablízku a snažit se mu zprostředkovat výhradně pozitivní příklad. Doporučuje se společně studovat svět kolem nás, pozorně naslouchat svému dítěti a socializovat ho, vštěpovat mu normy akceptované společností.
Důvody, proč dítě neposlouchá 5-6 let
Děti ve věku 5 let téměř nikdy nevyvolávají záchvaty vzteku bez důvodu. Hlavní věc, kterou musí rodič v takové situaci udělat, je pochopit, proč se vaše dítě takto chovalo, a pokusit se na to přijít. Dítě totiž v 5 letech neposlouchá ne ze zlomyslnosti a důvod se musí zjistit a čím dříve, tím lépe.
Psychologové se zaměřují na 4 běžné důvody tohoto chování:
- Nevěnujete svému dítěti dostatečnou pozornost. Ve věku 5-6 let jsou děti připraveny udělat cokoli, pokud si s nimi budou hrát nebo s nimi mluvit pouze dospělí. Děti se proto snaží vyjadřovat pomocí provokací, protože pokud neposlechne, určitě si ho všimnou.
- Touha prosadit se. Pokud se svým dítětem trávíte hodně času, ale ono stále ignoruje vaše požadavky a zákazy, pak může být důvodem podvědomá touha bránit se kontrole dospělých.
- Dítěti chybí sebevědomí. Pozorováním rodičů nebo příbuzných si miminko rozvíjí svou vlastní osobnost. Proto byste dětem neměli říkat, že nějak nevypadají dobře nebo se dostatečně nesnaží.
- Touha vyvolat na někoho zášť. Pokud vás děti neposlouchají, důvodem může být zášť, kterou dítě vůči někomu chová. Nejčastěji se tak může stát kvůli tomu, že rodič něco slíbil, ale pak to nesplnil.
Důvody, proč dítě neposlouchá ve věku 7-8 let
Pokud byly vaše děti většinu času poslušné a poté přestaly věnovat pozornost vašim požadavkům a chňapaly, měli byste věnovat pozornost několika důvodům:
- Obtížná postava. Je důležité si uvědomit, že osobnost dítěte se začíná formovat v raném věku, takže pokud 7leté dítě neposlouchá, znamená to pouze, že ukazuje svůj charakter. Neposlušnost v tomto případě znamená pouze to, že má takový temperament a je třeba se snažit najít kompromisy.
- Touha dominovat a předvádět se. Děti v tomto věku chodí do školy, mění se obvyklý denní režim, a proto se mění i chování žáka. Možná vás zkouší a ukazuje vám, že i on může být vůdcem. V takové situaci budete muset ukázat, že jste hlavou rodiny, ale bez skandálů a jasně to vysvětlit, aniž byste ztratili teplo ve vztahu.
Co by měli rodiče dělat, když jejich dítě neposlouchá? Rada dětského psychologa
Psychologové doporučují při výchově a budování komunikace s dítětem dodržovat 5 základních pravidel:
1. Musíte vysvětlit všechny své zákazy. Pokud například svému dítěti zakážete sledovat určitý kreslený film, musíte mu přátelsky a srozumitelně sdělit důvod zákazu a nabídnout mu alternativu.
2. Ihned po přestupku je třeba jednat a mluvit. Pokud uplyne dlouhá doba, dítě to s největší pravděpodobností nepochopí nebo si dokonce nepamatuje podrobnosti situace.
3. Měli byste své dítě stejnou měrou nadávat a chválit. Je nutné vychovávat dítě a dodržovat „zlatý průměr“, kdy bude téměř každý komentář chválen.
4. Dospělí musí dodržovat pravidla, která stanovili pro své děti. Například nekřičet na veřejném místě je základním pravidlem nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče.
5. Snažte se být svému dítěti vždy přítelem, aniž byste v jeho očích ztratili autoritu.
Dobrým východiskem z této situace by byla konzultace s dětským psychologem, protože je to odborník, který bude schopen kvalifikovaně vysvětlit všechny podrobnosti a navrhnout směr, kterým se posunout vpřed.
