Připojení ohřívače vody k přívodu vody – schéma a postup práce

Po zamyšlení a důkladném rozboru možných variant bylo tedy rozhodnuto odstranit problém autonomní dodávky teplé vody do bytu instalací akumulačního elektrokotle. Obchod vybral a zakoupil požadovaný model, nejvhodnější z hlediska objemu, z hlediska automatizace, z hlediska uspořádání a z hlediska vnějšího designu.

Schéma připojení kotle k přívodu vody

Nyní zbývá vyřešit problém, jak připojit kotel k přívodu vody a napájení. Můžete samozřejmě využít služeb mistrů, jejichž oznámení najdete hojně v jakýchkoli místních novinách. Proč to nezkusit sami? Pokud máte určité dovednosti v zámečnických pracích, pak se to zdá být docela proveditelný úkol.

Otázky připojení k napájecí síti vyžadují samostatné posouzení. V tomto článku bude kladen důraz na správné a bezpečné připojení kotle „na vodu“.

Standardní schéma zapojení

Pro osobu, která má obecnou představu o uspořádání vodovodní sítě v bytovém měřítku a koncepci provozu akumulačního elektrického ohřívače vody, nebude obtížné zjistit pořadí jeho připojení k potrubí. zásobování studenou a teplou vodou.

Schéma zapojení kotle v bytě

• Do kotle tedy musí být přiváděna studená voda. To se provádí vložením (montáží) T-kusu na nejvhodnější místo za specifických podmínek.
• Na přívodním potrubí musí být instalována bezpečnostní skupina – jeden nebo více speciálních ventilů. Jejich význam a pravidla instalace budou diskutovány níže v samostatné části článku.
• Výstupní potrubí ohřáté vody se zapojuje do sítě místního bytového přívodu teplé vody – přímo do procházejícího potrubí – přes instalované T-kus, nejlépe do kolektoru. Pokud je byt napojen na centralizovanou teplovodní síť, musí být instalován kohoutek, který v případě potřeby odřízne vnitřní síť od společné stoupačky.

Schéma pro obecné připojení bytu k zásobování teplou vodou

Schéma pomocí termostatického ventilu

Jak „nabourat“ do potrubí studené vody?

Jedním z hlavních úkolů je vložit odpaliště do studené trubky. Existují různé možnosti řešení tohoto problému – vše závisí na materiálu samotné trubky a na jejím umístění.

Kovové potrubí

Časově nejnáročnější je pravděpodobně případ, který bude vyžadovat speciální dovednosti a nástroje. Nebudeme zvažovat otázku svářečských prací – tento přístup se v bytě prakticky nepoužívá.

• Možnost jedna – když je možné trubku odříznout a uříznout na obou koncích požadovaný ½ palcový závit. V tomto případě bude možné instalovat odpaliště přes konvenční vodovodní armaturu nebo jej zabalit pomocí speciálních spojek s převlečnými maticemi – “Americké”.
• Druhou možností je, když umístění trubky vylučuje možnost použití závitového nástroje (závitnice s držákem). V tomto případě budete muset použít speciální opravnou a instalační sponu s kohoutkem, která se mezi instalatéry často nazývá „upír“. Jedná se o litinovou nebo mosaznou skládací konstrukci s pryžovým těsněním uvnitř a kolmým vývodem T a přechodem na vnitřní nebo vnější závit.

Vypadá to jako opravný a instalační klip “Vampire”

A toto je schéma nastavení.

Potrubí je pečlivě očištěno od starých nátěrů a rzi. Poté se na správném místě na potrubí s předem uzavřenou vodou vyvrtá radiální otvor o průměru odpovídajícímu otvoru na spojce. Příliš velký otvor negativně ovlivní pevnostní charakteristiky trubky. Příliš malý – rychle zarůstá špínou. Při označování středu otvoru nezapomeňte vzít v úvahu další směr pokládky vedení ke kotli.

Spojka se nasazuje přes pryžové těsnění a je pevně stažena standardními šrouby. Nyní od jeho závitové části můžete pokračovat v pokládání jakéhokoli typu trubky.

Zesílená plastová trubka

Tričko pro kov-plast

Možná nejjednodušší možnost, která bude vyžadovat pouze klíče a frézu. Na správném místě je potrubí odříznuto s ohledem na délku odpaliště. Poté je samotné T-kus instalováno na standardní kompresní tvarovky s přístupem k vnějšímu nebo vnitřnímu závitu nebo se stejným výstupem tvarovky, pokud se plánuje pokračovat ve vedení kovové vrstvy.

Polypropylenová trubka

To bude vyžadovat zvláštní přístup. Pro svaření T-kusu se speciální páječkou je pro současné koaxiální vytápění nutné určité „roztažení“ trubkových úseků. Můžete samozřejmě jít cestou instalace “upíra”, ale stále to nestojí za riziko. Je lepší vyříznout část potrubí a poté odnímatelnou konstrukci připájet odpalištěm a přechody na spojky – „Americké“. Nechť je to trochu dražší, ale spolehlivost navázání bude zaručena.

Totéž se provádí při vkládání potrubí s teplou vodou, pokud se plánuje připojení k vnitřní bytové síti teplé vody.

Jak připojit potrubí ke kotli

Odpaliště jsou tedy vyříznuta do hlavních vodovodních potrubí přívodu teplé a studené vody, jsou na nich instalovány kohoutky a zbývá přivést potrubí do kotle a připojit je. Jakou možnost zvolit?

1. Nejprve je ke kotli připojen celý „nástavec“. Každý model má dva XNUMX/XNUMX” vnější závity. Jsou označeny příslušnými barvami pro vyloučení chyb při instalaci.

Pro začátek – dobrá rada: nebalte všechny oční linky přímo k elektrickému ohřívači. Čas od času nastanou situace, kdy je nutné kotel demontovat kvůli údržbě nebo opravě a při „tvrdém“ zapojení mohou nastat určité problémy s demontáží.

Optimálním řešením problému je instalace „americké“ spojky na trysky kotle, ze které jdou všechny ostatní prvky dále. Připojení je spolehlivé a odpojení kotle od potrubí bude snadný úkol na 2 – 3 minuty.

Druhou možností jsou flexibilní hadice v kovovém opletu. Na první pohled jde o vynikající řešení, které okamžitě odstraní spoustu problémů. Nicméně, ne všechno tak jednoduché.

• Za prvé, výrobky musí být vysoce kvalitní – trh se prostě hemží nekvalitními padělky.

• Za druhé, hadice musí být instalovány volně, bez vytváření zbytečných ohybů a smyček. Jakékoli nadměrné napětí v hadici vede ke zbytečným vibracím při poklesu tlaku, k rychlému selhání.
• A za třetí, někteří výrobci kotlů z vlastních důvodů přímo stanoví v technické dokumentaci zákaz používání takových pružných spojů. Porušení tohoto pravidla bude mít za následek v případě reklamace odmítnutí společnosti ze záručních povinností.

V každém případě je podle pravidel elektrické bezpečnosti přísně zakázáno připojovat kotel přímo nebo přes metalizované hadice ke kovovému přívodu vody. Fázový výpadek na skříni zařízení, pokud dojde k poruše ochranného systému, může vést k šíření životu nebezpečného napětí vodovodním systémem, k situacím s nebezpečím požáru.

1. Jednoduché připojení odbočného potrubí k potrubí může procházet výstupem teplé vody, i když zde má smysl instalovat uzavírací ventil – vždy bude možné vypnout vedení pro dočasnou konzervaci ohřívače nebo demontáž.
2. Na „studeném“ vstupu dodržujeme následující sekvenci (ve směru od „modré“ trubky kotle):

• Spojka – “americká” (nejoptimálnější s přímým přívodem potrubí).
• Odpaliště s vypouštěcím kohoutem (v případě potřeby).
• Kombinovaný přepouštěcí ventil (povinný a nesmlouvavý).
• Uzavírací ventil – umožňuje vypnout přívod vody v bezprostřední blízkosti elektrického ohřívače (volitelný prvek, ale docela rozumný).
• Reduktor tlaku – v případě potřeby. Častěji se stále umisťuje u společného vstupu vodovodní sítě do bytu (domu).

4. Jaké trubky použít?

• Není možné poskytnout obecné rady, i když z estetického hlediska az důvodů spolehlivosti bude volba polypropylenových trubek stále optimální. Vypadají mnohem úhledněji a je možné je na přání po vyzkoušení zazdít do zdí.

Navenek nemůžete ani říci, že trubky jsou vyrobeny z kovového plastu

• Již jsme zmínili kovové trubky – jejich připojení ke kotli je přísně zakázáno.

Pojistný ventil je nejdůležitějším prvkem

Kotle mohou explodovat! Ano, to není vtip! Abyste zabránili výbuchu a uvolnili přetlak, nezapomeňte nainstalovat pojistný ventil!

Pojistný ventil s pákou pro vypouštění vody

Tomuto prvku systému je třeba věnovat zvláštní pozornost. Navzdory četným varováním o potřebě takového ventilu se čas od času objevují zprávy o mimořádných událostech s elektrickými ohřívači, jejichž přímou příčinou bylo nerespektování bezpečnostních požadavků.

Toto malé a poměrně jednoduché zařízení má dvě funkce – zpětný ventil, který zabraňuje odtoku vody z nádrže kotle, a ventil pro přetlak kapaliny v nádrži ohřívače. Oba jsou to obyčejné talířové ventily, ale s různým směrem působení a určené pro různé hodnoty tlaku.

Ventil je namontován přesně v souladu se směrem pohybu vody vyznačeným na jeho těle. Abychom pochopili důležitost tohoto prvku, simulujme situace, které při jeho nepřítomnosti nevyhnutelně nastanou.

• Přítok vody do nádrže ohřívače zajišťuje stálý tlak ve vodovodním řádu. Po dobu prací na dálnicích (a v jiných oblastech se praktikuje i výrazný pokles tlaku v noci) však nikdo nemá zaručeno, že tlakové poklesy nebo dokonce jeho úplné vymizení nebudou. Při absenci zpětného ventilu se v důsledku zvýšení tlaku ohřáté vody v nádrži kotle její odtok nevyhnutelně vrátí zpět a horká voda může náhle uniknout z kohoutků studené vody a skončit v nádrži toalety , nebo dokonce proudit přes studenou hlavní k sousedům. Ale to ještě není nejhorší. Kotel zůstává „suchý“, což může vést k poruše topného tělesa.
• Až dosud existují “řemeslníci”, kteří chápou význam zpětného ventilu a omezují se na jeho instalaci a ignorují potřebu “stání”. Tím si do svého domova bez nadsázky instalují „výbušniny“. Posuďte sami:

Termostat je mimo provoz (bohužel, ale to se stává). Práce topného tělesa v kotli se nezastaví, teplota stoupá, dosahuje 100 stupňů a překračuje tuto hodnotu. Podle zákonů termodynamiky se také zvyšuje tlak v uzavřeném prostoru a k varu vody nemusí dojít, protože bod varu je mnohem vyšší než značka 100 stupňů. Za takových okolností každé otevření kohoutku nebo prasklina v tělese vede k prudkému poklesu tlaku a v důsledku toho k okamžitému varu velkého objemu vody s uvolněním enormního množství páry. Výbuch je tak silný, že odstřelí vnitřní příčky.

Tomu všemu lze a mělo by se předejít pouhou instalací pojistného ventilu. Jakmile tlak v nádrži mírně překročí povolené limity, jednoduše vypustí přebytečnou tekutinu, čímž zabrání nouzové situaci.

Mnoho uživatelů si občas stěžuje, že z trysky ventilu kape nebo dokonce vytéká voda. Měli by být uklidněni – větší obavy by měl způsobovat ventil, který zůstal vždy suchý i při vysokých hodnotách nastavené teploty topení. – Existuje podezření, že je vadný.

A když se na potrubí ventilu objeví kapalina, je snadné se s ním vypořádat – stačí na něj nasadit hadici (nejlépe průhlednou, pro vizuální kontrolu), která se buď vypustí do splachovací nádrže toalety, nebo se zařízne do stoupačky kanalizace. Je pravda, že pokud je únik z ventilu trvalý a hojný, stojí za to zkontrolovat, zda hodnoty jeho pasu odpovídají charakteristikám kotle. Navíc je možné, že si na něj pružina „sedla“. V obou případech je problém snadno vyřešen instalací požadovaného nového ventilu, zejména proto, že je levný.

Video: Kotel nainstalujeme a připojíme k přívodu vody vlastníma rukama

Dodržení všech bezpečnostních požadavků při instalaci kotle je nejdůležitější podmínkou jeho správného bezporuchového provozu. Jinak je tento proces docela schůdným úkolem pro každého dobrého pronajímatele.

Připojení ohřívače vody k přívodu vody – schéma této operace je jasné i školákovi. Tlakové potrubí připojíte na vstup do ohřívače a odbočíte větev přívodu “teplé” vody z druhé armatury. Ale v praxi proces připojení neprobíhá tak hladce jako teoreticky, takže dále v textu se blíže podíváme na nuance této operace.

Připojení ohřívače vody k přívodu vody – obecné informace

Postup připojení ohřívače vody na tlakové potrubí je dán typem ohřívače. Současně se v moderních bytech a domech jako topné zařízení používá buď plynový sloup (volitelně dvouokruhový kotel) nebo elektrický kotel.

Ostatní typy ohřívačů – průtokový elektrický sloup, zásobníkový plynový kotel, instalace nepřímého ohřevu z topného systému – nejsou příliš žádané. Proto dále v textu zvážíme postup instalace kotle a sloupu, nebo spíše tři fáze tohoto procesu – přípravné práce, vložení do vodovodního systému a vyjmutí „horké“ větve z ohřívač do kohoutku.

Postup připojení ohřívače vody – přípravné práce

Předběžné práce začínají instalací ohřívače vody. A nejprve je třeba zvolit optimální umístění sloupu nebo kotle.

První typ topných zařízení – sloup – by měl být umístěn v blízkosti volného ventilu domácího plynovodu (ne dále než 2-3 metry), v dobře větraném prostoru.

Většina gejzírů se proto montuje v kuchyni nebo v kotelně, tedy tam, kde je vývod z plynovodu a digestoř.

Akumulační kotel lze instalovat doslova kamkoli. Elektřinu a vodu lze totiž přivést kamkoli. Před připojením kotle k vodovodu je ale nutné počítat s velkou hmotností naplněného ohřívače a akumulační „povahou“ tohoto zařízení, která omezuje množství spotřebované teplé vody.

Proto se elektrokotel montuje pouze na nosnou stěnu, umístěnou ve stejné vzdálenosti jak od kuchyně, tak od koupelny. Pokud jsou kuchyně a koupelna „rozptýleny“ po domě, musíte si koupit dva kotle. Jinak voda při přechodu z ohřívače do odběrného místa jednoduše vychladne.

Po rozhodnutí o umístění ohřívače vody je třeba k nosné ploše připevnit sloup nebo kotel. U kotle tato fáze probíhá následovně:

• Ve stěně jsou vyvrtány otvory pro kotevní šrouby, jejichž polohu lze určit „vyzkoušením“ prázdného (a lehkého) ohřívače vody na povrch.
• Dále je kotel „přiložen“ na stěnu, zaražením do otvorů, přes oka v držákech ohřívače, upevnění kotev.
• Poté jednoduše utáhněte kotevní šrouby a upevněte upevňovací prvek v otvoru.
• Nakonec ohřívač zapojíte do elektrické sítě. K tomu je vhodné vzít oddělenou linku od centrálního stínění pomocí 4mm třížilového kabelu. Jako zástrčku a zásuvku byste měli použít samostatné ochranné vypínací zařízení – pojistku, ke které je připojeno elektrické vedení a šňůra od kotle. Kromě toho musí být před připojením kotle k přívodu vody dokončena instalace samostatného vedení a RCD.

Gejzír vyžaduje spoustu problémů:

• Nejprve na stěnu nacpete pozinkovaný plech, jehož rozměry se shodují s nosnou hranou skříně reproduktoru. Zinkování však lze nahradit obklady nebo ohnivzdornou omítkou.
• Dále si “vyzkoušíte” sloup na stěnu a označíte umístění upevňovacích prvků na výstupcích držáků vaší reproduktorové skříně.
• Dalším krokem je vyvrtání montážních otvorů.
• Dále namontujete sloup na kotevní šrouby, prostrčíte je oky a otočíte, dokud se nezastaví.
• Poslední etapu – napojení kolony na plynovod – provádí pouze zástupce územního plynárenského hospodářství. Nezávislé připojení může vyvolat nehodu nebo pokutu za nelegální stáčení do plynovodu.

Po dokončení instalace ohřívače můžete přistoupit k napojení na přívod “studené” vody.

Vložení ohřívače vody do přívodu vody

Před připojením ohřívače vody k přívodu vody je třeba do těla trubky vložit T-kus ve tvaru T. Kromě toho je vertikální (přímá) část takové armatury umístěna podél středové osy potrubí a horizontální větev je “namířena” na vstupní armaturu ohřívače.

V důsledku toho je postup připojení ohřívače k ​​vodovodnímu systému realizován následovně:

• Na vstupní armaturu je nanesena stavební olovnice, která vyznačuje nejkratší cestu od vodorovné větve přívodu vody k ohřívači.
• Voda v domě nebo bytě je blokována pomocí centrálního ventilu.
• Vodorovná trubka se řeže bruskou nebo řezačkou trubek po vložení podnosu pod řez, aby se shromáždila voda zbývající ve vodovodu.
• Dále je třeba připravit místo řezu. U polymerových trubek jednoduše ořízneme hrany zkosením a na vnějším povrchu kovové výztuže budeme muset vyříznout závit pomocí matrice.
• Dalším krokem je instalace odpaliště. Na kovové trubky montujeme závitové šroubení, na polymerové trubky elektrotavné nebo svěrné šroubení.
• Dále našroubujeme uzavírací ventil do vstupní armatury a připojíme volný konec ventilu k T pomocí ½ palcové polymerové nebo kovoplastové trubky.

Dále musí být do těla svislého potrubí vložen zpětný ventil, který zabrání odtoku vody z pracovní komory ohřívače při odstavení přívodu vody v domě.

Po dokončení instalace můžete zapnout vodu v domě tak, že nejprve uzavřete ventil na ohřívači vody. Tím je připojení kotle k vodovodu (případně instalace kolony do vodovodní sítě) dokončeno a začíná nová etapa – uspořádání horké větve vodovodu.

Výstavba “horké” větve vodovodu

Stavba horké větve začíná instalací kolektoru – uzlu odpovědného za větvení “horké” větve potrubí. Montuje se na stěnu v místě zamýšleného úseku potrubí. Konstrukce “horké” větve se proto provádí takto:

• V místě dělení je namontován rozdělovač, na jehož výstupy jsou připevněny uzavírací ventily. Při minimálním počtu odběrných míst však lze místo rozdělovače použít obyčejné odpaliště nebo kříž.
• Samostatné větve spojující kolektor a každý směšovač jsou odkloněny od ventilů. To znamená, že do kuchyně a koupelny vede samostatná trubka, která končí adaptérem pro hadici spojující potrubí a „horkou“ trubku mixéru.
• Dále je potřeba protáhnout středové vedení teplovodního systému, spojující koncový výstup kolektoru s výstupní armaturou ohřívače vody.

Z bezpečnostních důvodů je nutné v místě připojení teplovodního potrubí ke kotli instalovat regulační ventil, který uvolní tlak v případě poruchy standardního ohřívače.

Ve finále připojíte jednotku ke zdroji proudu otočením ventilu plynovodu nebo zapnutím proudového chrániče a otevřete uzavírací ventil na vstupu ohřívače vody. Dále musíte naplnit pracovní komoru vašeho ohřívače. K tomu stačí otevřít vzdálený kohoutek (nebo všechny kohoutky) a počkat, až voda vytlačí vzduch z ohřívače a potrubí. K odstranění zbytkového vzduchu lze navíc použít speciální ventil zapuštěný do pracovní komory kotle nebo kolony.

Poté můžete kolonu ihned používat, kotel – po 3-4 hodinách, kdy se voda v akumulační nádrži ohřeje na požadovanou teplotu.