Čáp bílý je snad nejznámější z tzv. brodivých ptáků, mezi které patří také volavky, ibisi a bukači. V celé Evropě a Rusku je čáp bílý považován za ptáka, který přináší nejen děti do domu, ale také jednoduše rodinné štěstí. Čáp vždy vřele přijat lidmi, nezasahuje do úrody ani do ničeho jiného v lidské ekonomice. Živí se převážně žábami, hmyzem a hlodavci (hraboši). Na některých místech tvoří hlavní potravu čápů hlodavci. Například v Polsku, kde žije čtvrtina celkového světového počtu čápů bílých, ukázaly speciální studie v údolí řeky Obra, že roční počet hnízdících párů přesně odpovídal ročnímu počtu hraboše obecného, a čím více jich bylo hlodavci byli na polích, tím více se na konci léta objevilo mladých čápů. V tomto ohledu se polská populace čápů ukázala jako závislá na počtu hlodavců stejně jako populace mnoha dravců a sov.
Obrovská hnízda si čáp dělá na stromech s ořezanými vršky, na starých komínech a věžích, ale nejčastěji na střechách domů, kde jsou pro něj vytvořena speciální podpůrná zařízení. Samotný pohled na dům nebo jinou stavbu s čapí hnízdem na vrcholu dodává atmosféru duševní pohody a nedotknutelnosti venkovského způsobu života. Vždy opravují a dokončují svá stará hnízda, do kterých se čápi rok co rok vracejí po svých dlouhých cestách do Jižní Afriky; Někteří proto dosahují hmotnosti několika stovek.
V jedné dobře prozkoumané populaci čápů bílých v jižním Německu se ptáci poprvé začali rozmnožovat ve věku dvou až čtyř let; Průměrný věk při prvním sňatku se lišil mezi muži a ženami a napříč roky. Když v šedesátých letech minulého století vzrostla úmrtnost této populace a počet čápů začal klesat, věk prvního rozmnožování se mírně zvýšil. Pravděpodobnými příčinami zhoršení života byl vliv chemického znečištění polí a luk při současném nárůstu melioračních prací, které nepochybně ovlivnily kvalitu a objem potravních zdrojů čápů bílých, především žab. V další populaci čápů na pobřeží Severního moře začali někteří ptáci poprvé hnízdit až ve věku šesti a sedmi let. Nejvíce potomků zplodili nejzkušenější manželé ve věku od deseti do šestnácti let. Nejstaršímu čápu v této populaci bylo 26 let.
Čápi bílí mají někdy na hnízdech výjevy, které lidi udivují a donedávna neměly mezi odborníky patřičné vědecké vysvětlení. Protože jsou čápi neustále na očích, na rozdíl od mnoha jiných ptáků je lidem dobře znám celý jejich život. Již dlouho bylo pozorováno, že v některých letech čápi rodiče vyhazují svá mláďata z hnízda. Nejčastěji tento osud postihne jedno, nejmladší mládě, ale někdy je obětí více. Někteří rodiče je navíc zabíjejí údery zobákem. Ornitologové toto chování spojovali v některých letech s nedostatkem přirozené potravy pro čápy. Je známo, že infanticida, tedy infanticida, není ve světě zvířat tak vzácná a vysvětluje se extrémní potřebou regulovat počet potomků, aby se nějaká jeho část zachovala. Jinými slovy, je lepší rozhodně vychovat dvě zdravé děti než čtyři slabé, které se dospělosti pravděpodobně nedožijí. Tato taktika je charakteristická také pro řadu velkých dravců a dokonce i pro některé populace vran obecných. Zdálo by se, že v tom je logika, sice krutá, ale docela pragmatická. V řadě případů však bylo zabití čápů pozorováno v těch letech, kdy jejich hlavní potrava, žáby, zcela postačovala. A zde se začalo mezi odborníky mluvit o možnosti takzvaných dysfunkcí, tedy chyb v individuálním chování zvířat. V každém složitém systému jsou místa se slabšími články a lze předpokládat chybnou regulaci jejich činnosti. Domnívám se však, že lze nabídnout i jiné vysvětlení.
Jedna z mnoha oblíbených knih ornitoložky a vynikající fotografky zvířat Emilie Golovanové podrobně popisuje život dvojice čápů bílých na Pskovsku. Golovanová mohla pozorovat ojedinělý případ hrubého vpádu dospělého samce do hnízda páru čápů inkubujících snůšku tří vajec. Po několika násilných pokusech o páření se samicí v nepřítomnosti zákonného partnera ho nakonec odehnal a poté zničil celou snůšku vajec a vyhodil je z hnízda. Toto chování přesně koresponduje s chováním lvů, kdy mimozemský samec vtrhnoucí na území pýchy, tedy lvího rodinného klanu, vypudí slabšího zákonného majitele a s plným souhlasem matky okamžitě zlikviduje všechna jeho mláďata. Je docela možné, že scény vraždy novorozenců pozorované lidmi v bílých čápech lze v některých případech vysvětlit nikoli taktikou života bez jídla, ale některými dalšími okolnostmi souvisejícími se sexuálními motivy. Ostatně podobné výjevy občas pozorují ornitologové i u jiných ptáků. Například mezi Jakany, jejichž polyandrie již byla popsána výše, se vyskytly případy, kdy nečekaně objevená mimozemská samice rozbila všechna vejce ve snůšce inkubované jedním ze samců, a tento samec, zbavený toho nejcennějšího – svého budoucí potomek se okamžitě začal pářit s tímto banditem a podlehl jejímu vytrvalému postupu.
?
a ubíjet slabé ptáky k smrti
Čápi bílí se po příletu zpravidla nacházejí v nížinné krajině, kde jsou rozlehlé vlhké louky, bažiny a stojaté rybníky. Hnízdí si na střechách domů, na stromech ve vesnicích nebo v jejich blízkosti.
Dva až tři týdny po příletu samice snese 3-4, někdy 5 vajec do konečně hotového hnízda. Jsou bílé barvy, pokryté zrnitou, mírně lesklou skořápkou a mají délku 67-75 milimetrů a průměr 52 až 56 milimetrů. Inkubace trvá asi měsíc a inkubaci zřejmě provádí pouze samice; ale existují důkazy, že jsou do toho zapojeni oba rodiče. Hnízdo každopádně v tuto dobu nezůstává bez hlídání a jeden z ptáčků se po celou dobu zdržuje poblíž.
Po vylíhnutí mláďat se veškeré úsilí starých lidí soustředí na krmení jejich dětí, které jsou velmi nenasytné a neustále vyžadují jídlo. Od úsvitu do soumraku rodiče nepřetržitě létají z hnízda do bažiny a zpět a nosí žáby, ještěrky, kuřátka a hady svým dětem.
Rodiče projevují svým potomkům velkou péči a dokud jsou děti malé, vůbec je nenechávají samotné. Pokud se jeden ze starců vydá na lov, pak je druhý v tuto dobu vždy v hnízdě, připraven chránit své děti a zajistit, aby nevypadly.
Když mláďata trochu povyrostou, staří lidé je postupně začnou nechávat na pokoji a vydávají se zároveň na lov. To je dokonce nutné, protože děti potřebují den ode dne více a více jídla.
S takovou péčí a láskou k dětem se zdá krajně zvláštní, že čápi někdy vyhodí jedno z mláďat z hnízda a odsoudí je k smrti.
Že nejde o náhodně vypadlé mládě, potvrzuje fakt, že všechny pokusy vrátit ho do hnízda jsou neúspěšné: staří lidé zase vyhodí mládě, které se jim z nějakého důvodu nelíbilo. Těžko říct, co to vysvětluje. Zřejmě se jedná o oslabené, parazity napadené mládě, které již není schopno aktivně vyžadovat potravu od svých rodičů. Obvykle se ptáci snaží takových kuřat zbavit. Je možné, že to rodiče dělají při nedostatku potravy, kdy se ukáže, že nejsou schopni nakrmit celý potomek. Také si myslí, že vyhozené mládě je křehké a slabé, zaostává za svými bratry v růstu nebo je nemocné. Obě tato vysvětlení jsou velmi věrohodná. Občas se stane, že čápi mládě nevyhodí, ale zabijí a sežerou. Známé jsou i případy pojídání vajec.
Často je slyšet, že čápi umí počítat a že v hnízdě vždy nechají pár mláďat, přičemž třetí nebo páté z hnízda zabijí nebo vyhodí. Jistě, že ne! Čápi nejsou schopni počítat, natož vědomě vyřazovat mláďata, která by se v budoucnu mohla ocitnout bez partnera. Úhyn mláďat v hnízdě ale není vůbec vzácný jev. Zvláště když jich je hodně a rodiče nejsou schopni všechny uživit, nejmladší, většinou páté mládě zakrnělo v růstu a v hnízdě ho mohou rozdupat i vlastní bratři. A když mláďata vyrostou, začnou zkoušet křídla, pokud je hnízdo přeplněné, může liché vypadnout na zem. Tolik k „výběru“. A přesto se často vyskytují případy, kdy z hnízda vyletí například 3 nebo 5 mláďat.
Ve věku dvou nebo dvou a půl měsíců se mláďata již neliší velikostí od svých rodičů a začínají se učit létat. Mnohokrát za den, když stojí na hnízdě, začnou mávat křídly. Brzy potomstvo opustí hnízdo a začne vést kočovný život. Mladí lidé se pod vedením starých lidí učí samostatně získávat potravu a poznávat své nepřátele a celkově se vyzbrojovat každodenními zkušenostmi.
Píše se zde, že se rodiče drží blízko mláďat, ale našel jsem video, kde oba rodili, hledali potravu a mláďata zůstala sama. Jestřáb zjistil, že nejsou žádní rodiče, a na mláďata zaútočil. Zjevně tedy ne všichni děti chrání.
1) Často se stává, že čápi vyhodí jedno mládě z hnízda. Pokud je takové mládě umístěno zpět, druhý den bude opět vyhozeno. Zřejmě se jedná o oslabené, parazity napadené mládě, které již není schopno aktivně vyžadovat potravu od svých rodičů. Obvykle se ptáci snaží takových kuřat zbavit.
Z jiného zdroje:
V období sucha nechává čáp pouze 1-2 nejzdravější a největší mláďata, pokud se sucho shoduje s dobou snášky, čáp vejce vyhazuje.
http://www.pskovedu.ru/?session=&project_id=1321&pagenum=1665
2) Čápi někdy na podzim provádějí jakousi „čistku svých řad“.
Před odjezdem na zimu ubijí k smrti slabé ptáky, kteří zpomalí hejno.
vyhazují slabá, neživotaschopná kuřata, aby „nekontaminovali“ tento rod svými slabými geny. Dělají to nejen děti, ale i ostatní ptáci. Jedná se o takzvaný „přirozený výběr“ a je vlastní všem druhům zvířat kromě lidí.
Podle mého názoru je zřejmé, že pták prostě není schopen v noci zahřát více než 3 mláďata, jakmile dosáhnou určité velikosti. Nachlazené mládě může infikovat celý plod infekcí, protože imunita mláďat je velmi slabá (na rozdíl od dojení ptáci nepřenášejí protilátky svým potomkům přes mateřské mléko). Přebytečné mládě je zabito a odhozeno na okraj hnízda a poté buď snězeno, nebo vyhozeno.
