V práci na zlepšení rodokmenu a užitkových vlastností zvířat hraje důležitou roli selekce a selekce samců a samic.
Výběr je první fází práce na zlepšení hospodářských zvířat. Je chápána jako přirozený nebo umělý výběr nejlepších samčích a samičích jedinců pro ekonomické využití a při reprodukci další generace.
Výběr – druhá fáze výběru. Představuje nejúčelnější sestavení rodičovských párů z vybraných zvířat za účelem získání potomků s žádoucími vlastnostmi.
Selekce a selekce zvířat se musí provádět v každém stádě. Obě tyto techniky se vzájemně doplňují v procesu vylepšování stávajících plemen a vytváření nových, jsou nejúčinnější, pokud jsou prováděny současně.
Selekce se provádí v několika fázích života zvířete. V raném období života jsou zvířata hodnocena a vybírána podle plemene a původu, růstu a vývoje a poté – podle konstituce a exteriéru, produktivity a kvality potomstva. Výběr plemenných zvířat pro doplnění stáda a zejména producentů vždy začíná rozborem rodokmenu.
Přitom se bere v úvahu, že největší vliv na užitkovou a plemennou hodnotu zvířete mají rodiče (50-60 % z celkového vlivu předků), poté prarodiče (25-40 %). Pro výběr zvířete je poněkud důležitější otcovská stránka rodokmenu, neboť otcové jsou většinou lépe vybíráni a často kontrolována kvalita potomstva. Proto je predikce kvality vybraného zvířete s přihlédnutím k údajům o otci přesnější než na základě informací o matce.
Studium rodokmenů umožňuje s jistou mírou pravděpodobnosti předpovídat užitkové a jiné vlastnosti zvířat. Kromě toho analýza rodokmenů umožňuje určit efektivitu šlechtění a selekce ve stádě v posledních letech, nastínit způsoby nejlepšího využití zvířat v budoucnu a pochopit rodinné vazby zvířat stádo.
Při výběru královen podle původu se upřednostňují zvířata:
- s vyšším plemenem;
- s vyšší produktivitou předků v prvních dvou generacích;
- s vyšším skóre v otcovské straně rodokmenu, zejména pokud existují informace o kvalitě potomků a o hodnocení producentů jako zlepšovatelů;
- se saturací vysoce hodnotnými a vynikajícími předky, zejména pokud se tato saturace u řady předků zvyšuje s přibližováním se k hodnocenému zvířeti, tj. od IV-V do řady 1;
- pokud předci patří k nejznámějším liniím a rodinám ve stádě nebo plemeni.
Při výběru podle původu je posouzení podle původu doplněno o posouzení postranními příbuznými zvířete – sestrami, nevlastními sestrami, bratry a nevlastními bratry (společného mají pouze otce nebo matku).
Výběr zvířat podle původu by měl být považován za předběžný. Konečné posouzení zvířete je dáno po zjištění jeho produkčních a dalších vlastností a také po kontrole kvality potomstva.
Výběr podle konstituce a exteriéru je založen na přítomnosti určité souvislosti mezi vnější stavbou těla zvířete a jeho ekonomicky užitečnými vlastnostmi. Rozdíly v tělesné stavbě se uplatňují při výběru druhů zvířat ve stádě a plemeni ve směru užitkovosti: maso, maso a mléčné výrobky, mléko a maso a mléčné výrobky u skotu; slanina, maso, maso-mastné, mastné u prasat; vlna a masová vlna u ovcí atd.
Největší význam při výběru mají ty články exteriéru, které úzce souvisejí s hlavní užitkovostí a zdravím zvířete. Při výběru dojnic je zvláštní pozornost věnována závažnosti typu plemene, velikosti a tvaru vemena, rovnoměrnosti vývoje jeho podílů, velikosti a umístění bradavek, jakož i vývoji článků souvisejících s dýchací a trávicí orgány – hloubka hrudníku, vývoj břišní části těla atd. .
Při výběru krav a jalovic masných plemen se upřednostňují zvířata s nejlepším vývojem a závažností článků, které určují nejvyšší výtěžnost masa a jeho hodnotnější odrůdy: se širokým, hlubokým a zaobleným tělem, bujným svalstvem, širokými bedry a dobře vyvinutou osvalenou zadní částí těla.
Mezi obecné požadavky na výběr zvířat podle konstituce a exteriéru patří: typická pro plemeno, silná tělesná stavba, absence vad způsobujících pokles užitkovosti – pokles hřbetu a kříže, zúžení pánve, zachycení lopatky, slabost končetin, celková slabost konstituce, hrubost, nadměrná vyspělost. Zvířata s takovými vadami jsou obvykle vyřazována z chovu.
Hlavním úkolem selekce podle konstituce a konstituce je upevnit a upevnit ve stádě nebo plemenitbě sílu konstituce, požadovanou velikost těla a proporcionalitu tělesné stavby.
Výběr podle užitkovosti má rozhodující význam pro stanovení komplexního posouzení matek a účelu jejich chovu, protože užitkovost je hlavní ekonomicky užitečnou kvalitou hospodářských zvířat.
Výběr krav na mléčnou užitkovost se provádí podle dojivosti za 305 dní laktace nebo zkrácené laktace s přihlédnutím k věku a plemeni, podle obsahu tuku a bílkovin v mléce, podle charakteru laktační křivky. Hodnotit krávy z hlediska produktivity by měly být za normálních podmínek krmení, údržby a používání. Spolehlivější bude posouzení ne jedné, ale více laktací.
Přitom se zohledňuje množství vyrobeného mléka na 100 kg živé hmotnosti, obsah tuku a bílkovin v něm.
Selekce skotu na kvalitu masa se provádí během života zvířat a po porážce. Intravitální hodnocení zahrnuje posouzení konformace, rychlosti růstu (přírůstek živé hmotnosti) a živé hmotnosti v určitém věku. Takové posouzení se považuje za předběžné a je nutně doplněno stanovením hlavních ukazatelů produktivity masa: porážková hmotnost, porážková výtěžnost, poměr tuku, svalové a kostní tkáně, obsah kalorií, chuť a další vlastnosti masa.
Selekce prasat na užitkovost se provádí především podle plodnosti, velikosti vrhu, jakož i podle rané zralosti, výkrmnosti a kvality jatečně upravených těl.
Výběr ovcí na užitkovost, kromě plodnosti a dojivosti, v chovu jemnovlnných a polojemných ovcí se provádí s přihlédnutím k množství a kvalitě vlny získané za rok, plemena astra – podle kvality astrachaňské, kožešinové ovce podle kvality ovčích kůží a ovce tlustoocasé a ovčí z masné vlny – podle živé hmotnosti a kvality masa.
Platba za krmivo podle produktů (mléko, hmotnostní přírůstky, množství masa atd.) se určuje podle množství krmiva v krmných jednotkách vynaložených na získání 1 kg produktu. Tento důležitý ukazatel pro hodnocení zvířat z hlediska užitkovosti se využívá především v chovu prasat, při pěstování a výkrmu mladého skotu. V chovu mléčného skotu je platba za krmivo s mlékem určována především úrovní mléčné užitkovosti a je brána v úvahu jako skupinový ukazatel (za stádo, farmu, farmu). Někdy se platba za krmivo s mlékem určuje při hodnocení producentů z hlediska kvality potomstva.
Zušlechťování plemen hospodářských zvířat lze urychlit, je-li selekce doprovázena selekcí, tedy pářením určitých zvířat s cílem reprodukovat další generaci zvířat s žádoucími vlastnostmi. Pomocí cílené selekce je zajištěno neustálé zlepšování stáda a plemene hromaděním a upevňováním řetězových dědičných vlastností zvířat v každé další generaci. Vysoké selekční efektivnosti je však dosaženo pouze pomocí hluboké a komplexní analýzy vlastností jednotlivých zvířat, stád a plemen jako celku, jakož i efektivnosti šlechtitelské selekce minulých let. Bezúčelné páření zpravidla není úspěšné.
Výběr je založen na následujících základních principech:
- jasná definice cíle a způsobů jeho dosažení;
- nadřazenost producenta nad královnami, se kterými by měl být spářen;
- dědičné upevnění u potomků žádoucích vlastností a náprava nedostatků rodičů;
- regulace příbuzenství mezi spářenými zvířaty za účelem prevence inbreedingové deprese;
- identifikace a využití při opakovaných krytí nejúspěšnějších kombinací zvířat (linií, čeledí, potomků jednotlivých producentů) používaných v minulých letech.
Výběr může být individuální i skupinový. Individuální výběr spočívá v tom, že při rozhodování, zda přidělit otce té či oné královně, se nejvíce vezmou v úvahu individuální vlastnosti připuštěných zvířat: produktivita, konstituce, vnější znaky, původ, kompatibilita vlastností dělohy s vlastnostmi otce. Obvykle individuální výběr zajišťuje nejkvalitnější potomky od dovedně vybraných rodičů. Individuální výběr jako hlavní se používá v množírnách k získávání lineárních zvířat, v nemnožících by se měl individuální výběr používat při práci s jednotlivými nejcennějšími královnami, např. při zakládání a zvelebování rodin.
Selekce se nazývá skupinová selekce, kdy jsou do skupiny královen, které jsou relativně podobné, pokud jde o produktivní vlastnosti, tělesnou stavbu nebo jiné vlastnosti, vybrán jeden nebo dva producenti určité kvality. Skupinová selekce se nejzřetelněji projevuje v chovu stádových koní při formování školy královen a výběru hřebce do ní. V chovu ovcí se do hejna matek určité klasifikační třídy vybírá otec s odpovídajícími vlastnostmi.
Selekce je pokračováním selekce a jejím cílem je zachovat a posílit žádoucí vlastnosti, proto je hlavním selekčním pravidlem páření zvířat, která jsou homogenní z hlediska požadovaného znaku (homogenní selekce). Homogenní selekce se používá k upevnění a posílení nejžádanějších vlastností u potomstva, jakož i ke zvýšení homogenity zvířat v každé následující generaci z hlediska té či oné produkční kvality. Potřeba homogenního nebo homogenního výběru je tvořena továrním pravidlem „dobré s dobrým dává to nejlepší“.
Homogenní selekce umocňuje upevnění dědičnosti a zvyšuje stupeň dědičnosti plemenných znaků, proto se využívá především v chovných stádech, kde provádějí hloubkové šlechtitelské práce.
V některých případech je nemožné a neúčelné porovnat stádo královen s otcem, který je jim podobný z hlediska hlavních znaků. Pro takové královny je vybrán samec nejlepší kvality, to znamená, že výběr již nebude homogenní (homogenní), ale heterogenní (různorodý). Spářená zvířata mají zároveň značné rozdíly v produkčních vlastnostech, vlastnostech konstituce a exteriéru, plemeni, původu atd.
Heterogenní selekce umožňuje získat potomky se zlepšenými vlastnostmi, s obohacenou, ale méně stabilní dědičností. Takoví potomci se vyznačují menší uniformitou a větší variabilitou ve srovnání s potomky homogenního výběru. Zvýšená variabilita potomků pro plemenné znaky zase zvyšuje možnost selekce.
Heterogenní selekce v řadě případů poskytuje zvýšení nejen produkčních vlastností, ale také životaschopnosti potomstva.
Je třeba si uvědomit, že míra podobnosti nebo rozdílu mezi spářenými zvířaty je relativní pojem. Zvířata se mohou v něčem lišit, ale v něčem si mohou být podobná. Při sestavování a realizaci výběru by se proto chovatel měl řídit hlavními rysy, které je třeba opravit nebo opravit.
Heterogenní selekce není protikladem k homogenní, ale je s ní kombinována v jednom či druhém poměru, v závislosti na specifických vlastnostech stáda, fázích šlechtitelské práce a přítomnosti cenných plemenných zvířat ve stádě.
Při organizaci reprodukce hospodářských zvířat je důležité vybrat pro další reprodukci samce a samice, kteří se liší žádoucími vlastnostmi. Zároveň se v důsledku nejvýhodnější kombinace rodičovských jedinců plánuje získání potomků požadované kvality.
Následující příklad ukazuje výhody výběru správných rodičů.
V chovné farmě “Elite” Krasnojarského území dosáhli potomci dělohy Geranium 646 a kance Stalactit 7041 za 96 dnů kontrolního výkrmu živé hmotnosti 186 kg s průměrným denním přírůstkem 803 g a nákladem 1 kg přírůstku 4 krmné jednotky a potomci téhož kance a 5532 živé hmotnosti 98 kg dosáhli za 174 dní s průměrným denním přírůstkem 879 g a nákladem 1 krmiva na 3,75 kg přírůstku. Jednotky
Dovedná kombinace rodičovských jedinců umožňuje vylepšovat nejen zvířata jednotlivých linií a rodin, ale i celá stáda a dokonce celá plemena. Pro dosažení co nejlepší kombinace vlastností rodičovských jedinců je však nutné dobře znát vlastnosti otců a matek vybraných pro páření – jejich konstituční sílu, zdravotní stav, plodnost, hlavní typy užitkovosti a dědičné vlastnosti.
V praxi chovatelské práce je běžná selekce zvířat podle původu, prekocity, exteriéru, konstituce a dalších individuálních kvalit. Jedním z nejdůležitějších plemenných znaků je reprodukční schopnost zvířat. Výrobci proto potřebují dále zkoumat sexuální aktivitu, kvalitu spermií a plodnost.
Při výběru matek se dbá na stabilitu vysoké užitkovosti rodiny, do které samice patří, zohledňuje se plodnost, velikost vrhu a u krav – věk prvního otelení, období mezi otelení, období služby, délka vrhu. těhotenství.
Masivní používání umělé inseminace hospodářských zvířat zvýšilo možnost využití samců a matek, kteří splňují požadované požadavky. Zároveň je ale potřeba pečlivěji vybírat producenty a využít k získání potomků to nejlepší z nich. Inseminací všech matek semenem vysoce kvalitních samců lze rychle dosáhnout zlepšení stáda. Využíváním k umělé inseminaci malého počtu produkčních a chovatelských kvalit nejvíce řetězových producentů a umným spojením rodičovských párů tak zušlechťují stáda hospodářských zvířat na JZD a státních statcích.
Výrazně se zvýšila možnost výběru a využití samců a samic metodou hlubokého zmrazení spermatu a jeho dlouhodobého skladování v tekutém dusíku, protože rodičovské páry lze vytvářet bez ohledu na vzdálenost mezi zvířaty, s přihlédnutím nejen k jejich kvalitě ukazatelů, ale i stability přenosu dědičných vlastností. V tomto případě úspěch chovatelské práce do značné míry závisí na několika málo prepotentních jedincích, kteří se vyznačují zvýšenou schopností přenášet své znaky na potomstvo.
Dominance – schopnost otce nebo královny se zvýšenou odolností přenášet své individuální vlastnosti na potomstvo. Biologická podstata prepotence spočívá v dominanci dědičnosti prepotentního zvířete u potomstva. To je základ selekce a šlechtitelské práce.
Prepotence zvířat se posuzuje podle schopnosti vytrvale předávat potomstvu jakékoli geneticky dané vlastnosti, bez ohledu na kvalitu jedinců s nimi spářených. Ukazatele prepotence producentů slouží ke snížení korelačního koeficientu matka-dcera pro vývoj znaku, snížení koeficientu variability potomstva, změně u dcer ve srovnání s matkami korelace mezi jednotlivými znaky (například mléčná užitkovost a procento tuku). a mléko), stupeň dědičnosti v řadě generací.
Prepotence královen se odhaduje podle převažující dědičnosti znaku v řadě generací a při páření s různými producenty, snížením koeficientu variability znaku u potomstva, podle podílu samic v potomstvu, které převyšují v vývoj tohoto rysu u svých vrstevníků a nevlastních sester z otcovy strany.
Rozdělení plemen hospodářských zvířat do továrních linií a rodin je výsledkem využití prepotentních předků (předků), kteří svůj typ plynule předávají potomkům po několik generací, když se pro ně vybírají různé samice (samci).
Mnoho prepotentních zvířat sehrálo výjimečnou roli při formování plemen hospodářských zvířat. Hřebec Bars I je tedy předkem klusáckého plemene oryolských koní, kanec Askaniy I je ukrajinské stepní bílé plemeno prasat; kráva Malka je předkem krávy Kholmogory, kráva Krasa a její syn Karo jsou předky plemen skotu Kostroma. Kavkazské plemeno jemnoplsých ovcí vzniklo inseminací 12 000 ovcí spermatem šesti nejlepších beranů, které své vlastnosti plynule předávaly na potomstvo.
S využitím několika stovek býků plemene Hereford bylo vyšlechtěno nové domácí plemeno kazašského bělohlavého masného skotu, které nyní čítá více než 1,8 milionu kusů. Velké množství nového plemene kurganského mléčného a masného skotu bylo vytvořeno pomocí několika desítek dovezených býků,
Od otce Seine 735 plemene Bestuzhev, který patří do Oblastní státní chovatelské stanice Kuibyshev, bylo za 12 let získáno přes 25 325 telat. Jeho dcery předčily své vrstevnice v dojivosti o 0,1 kg a v obsahu mléčného tuku o XNUMX % a více.
Od otce 2/57 státní chovatelské stanice Nevinnomyssk bylo v průběhu roku přijato 18 440 potomků. Každý z nich nastříhal ročně o 300 g vlny více než od svých vrstevníků, díky čemuž farmy získaly dalších 5 tun vlny.
Při vylepšování stávajících a vytváření nových linií, rodin a plemen hospodářských zvířat chovatelé využívají schopnosti prepotentních zvířat dát potomstvo relativně homogenní s rodiči.
