Mezi letními obyvateli jsou slova „výsadba“, „vylodění“, „sezení“ známá a často používaná.
Jsou psány, čteny a slyšeny bez jakýchkoli problémů a nesrovnalostí.
Ale tady je úplně jiný obrázek se slovy „rostlina“ a „rostlina“. Na letních rezidentních fórech a na sociálních sítích se o jejich správné použití co chvíli rozhoří spory a dokonce i urputné boje. V moderní ruštině má sloveso „zasadit“ prioritu téměř ve všech významech. „Zasadit“ je považováno za hovorovou verzi slovesa „zasadit“. Ale háček je v tom, že tomu tak nebylo vždy a například v Dahlově slovníku jsou tato dvě slova označena jako synonyma s upozorněním, že sloveso „rostlina“ se používá k označení rozhodnějšího jednání. Takto se tato „dvojitost“ táhne od starověku.
Zajímalo by mě, jak se používání těchto slov historicky vyvíjelo ve vaší oblasti? Sázíte nebo sázíte brambory, cibuli, zelí? A co sazenice stromů?
Pojďme si o tom promluvit. A zaměřme se na správnější možnost – koneckonců jsme kompetentní letní obyvatelé))
- Přečtěte si všechny komentáře od začátku:
- 2
Provedeme přistání ve spisovném jazyce. Na klasickou hudbu. Produktivita by se měla zvýšit.))
Nyní téměř všichni Moskvané, dokonce i ve vládních kruzích (soudě podle projevů), místo „ne“, všichni říkají „ne“. Dokonce jsem začal pochybovat, zda jsem doteď mluvil správně. Dodnes je mi záhadou – proč se to stává normou – NE.
Tatyana, i když jsme již diskutovali o hlavním tématu pro obyvatele sedmi dacha – „zasadit nebo zasadit“, k mému překvapení, většina v Kostromě stále „rostliny“. To mi dělá radost.
Existují však také „vězení“. No, nech. Hlavní je, že si rozumíme. No, aby to školy učily správně. Ať se nám to líbí nebo ne, jazyk se vyvíjí a mění, všichni k tomuto procesu přispíváme. Zde se můžete pro upřesnění obrátit nikoli na výkladové slovníky, ale na etymologické, tzn. k nauce o pravdivosti slova. Slovo „zahrada“ je běžného slovanského původu. Ve staré ruštině to znamenalo „strom, rostlina“. Vznikl pomocí revokalizace z „sedni“. „Zasadit“ je také běžné slovanské. Ale tady se musíme zastavit, protože. přijdou slova, která odvedou od tématu /sedni, sedni, saze, sediment, sazenice atd./. Ukazuje se, že „sedět“ je kauzativní forma slovesa od „sedět“.
Mimochodem, když jsem studoval na ústavu, dali mi úkol na seminář o těchto slovesech. A bylo to docela těžké udělat. Například – zavolat – zazvonit. Přišli s ABBU, ale se Schnittkem to nevyšlo. A potřebuji to teď?
Přes aktantovou derivaci zůstává sloveso labilní))))
Preferuji “sázení”.
Rádi bychom vyřešili „-tsya“, „-tsya“ a „položit“)))))
Ale zdá se mi, že „-tsya“ a „-tsya“ nezpůsobují žádné zvláštní problémy. ale „obecně, obecně“ a „obecně, obecně“ se používá velmi často.
Ale. Ir, vypadá to, že tady začínáme být moc chytří))), což není dobré)))
To je z nudy v očekávání jara,)))) jen kvůli tomu. Snažil jsem se zjistit, co je „kauzativní“, a byl jsem úplně zmatený pojmy))) Upřímně, ne ze zloby, ale ze zvědavosti.
Zde také geologové rádi mluví o těžbě všech druhů diamantů)))
A já píšu, že se vše vyvíjí a je zbytečné řešit „lhaní“, ať si žijí, jak jsou zvyklí, na mé úrody to nebude mít vliv.
Četl jsem spory kolem – rostlina a rostlina, Uvědomil jsem si, že se neobejdeme bez humoru. “Všechny naše problémy v zemědělství jsou způsobeny zmatkem, někdo rostlinou, jiný rostlinou.” Lidé z Kostromy obecně kladou nebo lžou na každého.
V literární ruštině je slovo „sedět“ zhruba stejné jako „lhát“. Toto je dialektový význam slova „zasadit.“ S oblibou se používá v malých provinčních městech, na venkově, v Moskvě to neuslyšíte. sedět lze použít v přeneseném smyslu, například kulka.Stejně jako slova „zala“ v označení velké místnosti v bytě a „skříň“ pro skříň vždy bolí ucho. Jedná se o slova ryze provinční .
Vážně věříte v naprosto správnou výslovnost mAAA squitches? Hlavní město se rozrostlo na provincie. A rostlo!)))) A leželi tam a.
Bohužel není čemu věřit, ale podle běžně používaných slov lze snadno rozeznat Moskvana od moskevských hostů.
A přesto, promiňte, můžete „sázet“ sprostosti, ale je lepší „zasadit“ brambory. Myslím, že správná definice zvýší výnos.
Jedním z dětských důvodů k „žertování“ byla fráze návštěvy Moskvanů: „Pojďme AAAKushki withAAAA“, ve slově „sbírat“ byl samozřejmě kladen důraz na poslední slabiku. ale spolu s „skořápkami“ to bylo něco.
Promiňte, Moskvané, možná v Moskvě je to správně – mušle, ale stále – mušle. No, neříkejte, že jste skořápka, skořápka.
Jsem si vzpomněl. Promiňte. Stále je šílené slyšet něco takového na centrálních televizních kanálech.
Nepletu, Viktore Grigorieviči, bez urážky. Slovo „shell“ ve výslovnosti obyvatel Moskvy a moskevského regionu zní s důrazem na první A. A nezáleží na tom, zda toto A zní nataženě nebo ne. Nezlobte se, ale slovo „sadit“ se také nikde neříká. Možná můžete nadávat a zavřít ho do vězení, ale v maloruském dialektu to stále zní jako „sadIt“ (co bychom měli dělat?) „sadim“ (co to děláme?)
Neříkám, že je to správně, naopak jsem si jistý opakem.
O „skořápkách“ byla odpověď na vaše „zasadit“.
Natašo! Často jsme trávili dovolenou u moře s příbuznými z Moskvy, nepamatuji si, že by vyslovovali slovo shell tímto způsobem. Z toho by mě evidentně bolely uši, protože. Sám jsem to nikdy neřekl! Možná to nejsou praví Moskvané, kteří to říkají? Jsme od nich 360 km daleko a k nám se to taky nedostalo)))
Ne, naopak jsou pravdivé
Petrohradští tedy potvrdili, že mají také skořápku))
Moskvané. No, upřímně se přiznejte, na které písmeno kladete důraz ve slově „shell“?!)))
Ano, můžete tam slyšet spoustu věcí. Rozhlasová stanice „Echo of Moscow“ neustále vysílá oznámení: „Budeme se učit ústy dětí zaměstnanců Echo. „Zdá se mi, že chuť se dá naučit pouze ústy, informace vnímáme ušima. Ale mají sekci „Mluv rusky“! Sál je pro moderní ucho skutečně neobvyklý.
Co se týče šatníku, nesouhlasím. Název šifoniér má staré francouzské kořeny a pochází ze slova „šifoniér“. Tak nazývali galantní Francouzi skříň určenou výhradně pro ukládání prádla, šatů a svrchního oblečení.
Dalším synonymem pro toto jméno je známé slovo „šatník“, které také zakořenilo v ruském slovníku. Pověšení košile do skříně nebo její umístění do skříně je tedy totéž. Postupně začali lidé tato slova považovat za zastaralá a v naší řeči je už tak často nezaznívají. Samozřejmě je naprosto nesprávné nazývat skříň, ve které jsou uloženy nádobí, knihy nebo domácí spotřebiče, šatní skříň. Ale obě slova mají právo na existenci v moderním jazyce.
A v Kazani máme také svůj dialekt. Dokonce i někteří Rusové mluví s lehkým tatarským přízvukem. Nechybí ani čistě místní slova a výrazy. Za prvé – „Aida“. V řeči Tatarů a Rusů může být toto slovo slovesem a citoslovcem. “Pojďme se projít? – Pojď!” A návštěvníkům to zní naprosto směšně: “Pojďme odtamtud.” Dalším oblíbeným slovem je „řasa“ – v tatarštině „vpřed“. Říká se, že Tataři nemají slovo „zpět“. Otočeno o 180o – a řasa! Samozřejmě, že takové slovo existuje, ale je také cool!
Mimochodem: “No, štěkej obecně!” Zpočátku slovo přišlo do Kazaně, zjevně z kriminální řeči, v plné verzi – „mokré kůry“ nebo „mokré kůry“. Nevím, jestli je tak populární mezi mladými lidmi v jiných městech, ale u nás se stále používá ve významu „zábavný“, „vtipný“.
Existuje slovo, které nás obyvatelům Petrohradu trochu přiblíží. Jen tady (opravte mě, jestli je to špatně) říkají ne obrubník, ale obrubník. Nezakopněte o obrubník!
Co mě, rodilého obyvatele, stále trápí, je nahrazení slova “proč?” na “proč”. “Proč sis nekoupil katyk?” “Proč jsi šel do Pyaterochky a ne do Auchanu?” Tato otázka není položena pro dotazování na navrhované nákupy. Tazatel se divil, že jste šel do špatného obchodu, kde by se podle jeho názoru dalo koupit něco za lepší cenu.
Slova „opravdu“ a „nebo co“ jsou skutečná kazaňská parazitická slova. Zjevně se „uzh“ začalo používat analogicky s tatarským slovem „inde“. “Matur inde” – “krásné.” “Pojďme, co jsi, to je v pořádku.” A také „No, uvaž“, které nemá velký význam a používá se ke spojování slov. “Myslím, že jsme tam šli hned.” Navíc to častěji vyslovují jako „Shchetai“.
Pravděpodobně je zachycen pouze náš „motor“ a ne celé taxi!
A žijí v Kvartalakh. Všechny slovníky říkají, že slovo „čtvrtina“ musí být vyslovováno s důrazem na poslední slabiku. Tvrdošíjně říkáme kvartal, ale pokud uvedou své bydliště (37. nebo 39. čtvrtletí), pak to zní takto: „Bydlíme ve čtvrti, jsme z ubikace.“ A jsou překvapeni, když se to pokusíte opravit.
Turecká slova v Kubanu vás nepřekvapí)
Dokonce se najde i „řasa“.
Nedávno mě zmátli vlastní synovci, kteří před 5 lety odešli na trvalé bydliště do Petrohradu. Slovo „kozhanka“. Ani jsem zprvu nerozuměl, o čem mluví. zeptal jsem se, proč ne „kozhanka“. V odpověď překvapené oči – no, je to tak – „kozhanka“. .
Takhle. Jak se ukázalo, žil jsem celý život a nevěděl jsem. ))
Co říkáš? koženka nebo koženka?!))
JAK BYCHOM DISKUTOVALI. PLÁN CESTY. Petrohrad má zvláštní styl. Moje tchyně pochází z Petrohradu a vždycky říkala „obřadní“, „buchta“, „párová cihla“, „kožená bunda“. Ale je z „rané“ doby. Teď mě ta nejmladší dcera začala svým zvláštním povídáním, rychle jako manažerka, opravdu dráždit. A donekonečna „jakoby“.
Moje petrohradská babička to také říkala)))) Všichni šli do „chlébárny“ a ona do „pekárny“. Obrubník je také obrubníkem v Archangelsku.
Ne. V oblastech s jižním velkoruským dialektem jsou všechna tato nová slova „jakoby výzvy“ přijímána s obtížemi.
Co to má společného s kraji a okresy, neřekne jeden kultivovaný a sečtělý člověk ZASAŽTE jim LEŽ To se říká jen na vesnicích a ti co tam žijí od dětství
Zahradu jsem si sám zasadil, sám zaliju))) a sázím dál. Absolutně nekulturní obyvatel města)))))
Nějak jste přísní ve svých soudech. Neštípe tě poleno ve vlastním oku? To jsem já, přítel user_644 (omlouvám se, bez jména)
-
– a vy jste náš “City” Boor, pokud urážíte ty, kteří žijí ve vesnicích a vesnicích.
No tak? Opravdu? Pozor na kulturu, jinak to nějak zavání hlavním městem a svatozář navrch. Není v tom žádný rozdíl, obě slova se používají v běžné mluvě a nezáleží na tom, zda je člověk kultivovaný a gramotný, nebo nekulturní a negramotný. Touto cestou bych se Vás chtěl zeptat, milý Uživatele))) jak rozumíte kultivovanému a sečtělému člověku?!
Předem děkuji za odpověď.
Uživatel 644. Narodil jsem se, vyrostl a žiji na vesnici. Ale na tomto webu, podle vašich slov: „nejeden kultivovaný a gramotný člověk“ si ještě nedovolil mluvit tak sprostě a nestydatě o ostatních účastnících webu.
Jak zajímavé! My používáme slovo “obrubník”, ale kluci s architektonickým vzděláním používají slovo “obrubník!” Všichni rusky mluvící říkají „chléb“, ale nápadně v souladu s naší diskuzí můj přítel z Leningradu, který přežil blokádu, říká „pekárna“. Běžné ukrajinské slovo „pidizd“ má svůj vlastní místní ekvivalent – „brama“. A obecně je třeba říci, že máme oficiálně registrovaný dialekt, takzvaný „Lvovský jazyk“ – „Lvovská Gvara“. Pokud to někoho zajímá, přečtěte si to zde, myslím, že to bude zajímavé pro ty, kteří žijí v Kubáně. Mimochodem, máme také velmi vážné jazykové spory mezi různými regiony, městskými a venkovskými dialekty. Hlavní věc, zdá se mi, je neurážet se navzájem.))
Mimochodem. o „pekařství“ a „chlebě“. Máme chleba. ale tady je „bochník chleba“. Tak se říká: kup si bochník chleba, ne bochník, ne cihlu, ne. jak jinak to může být?!
To je takový paradox)
Říkáme to také, „bochník“ a „bochník“)) opravdu říkali „bochník“ v 90. letech, ani nevím proč?
Jelikož už nemáme pekárny, může se na takové slovo brzy zapomenout. A protože chléb se dnes prodává v každém obchodě, je to prostě oddělení chleba. Bochník chleba – to neříkají.
Ano, nemáme ani pekárny. Moje babička říkala – “buloshnaya”))) “jdi do pekárny pro bochník chleba”
A já mám k této otázce nejednoznačný postoj.
V hovorové řeči klidně přijímám „sedni“ a „lehni“ a další hovorová slova a žargon (například mládí) a dokonce (v určitých podmínkách a situacích) obscénní jazyk, protože i to je určitá vrstva Jazyk.
Vůbec nemluvím o místních řečových vzorech – pro mě od dětství „obrubník“, „pekárna“, „vchodové dveře“ a – ano! – “shell”) V Petrohradě to řekli přesně takhle a ne jinak (mimochodem, jednou jsem narazil na internetu na rozsudek: říkají, praví Petrohradčané nikdy neříkají svému městu Petr – ale já, a Leningrader v páté (alespoň) generaci, stále jméno St. Petersburg, spojené s mým rodným městem, uráží, jazyk se neodvažuje říkat mému Leningradu tak, a proto se pro mě od té doby stal Petrohradem.) Mít přesídlil do Kostromy, zachytil jsem místní slova a skutečně, v každé nové oblasti si se zájmem všímám výrazů, které jsou pro mě neobvyklé, ale charakteristické pro místní obyvatele.
Živá komunikace bezvadně korektním ruským jazykem (v jeho literární verzi) by podle mě vypadala mírně řečeno trochu zvláštně. A nikdy se nesnažím učit ostatní „správnou“ výslovnost nebo používání slov (záměrně dávám uvozovky, protože pojetí normy a správnosti se liší). Ale myslím, že je naprosto nutné umět vycítit hranice a nepřekračovat je.
Souhlas: rozhovor s přítelem a například projev na nějaké oficiální akci jsou různé situace, které vyžadují různé styly řeči. Pokud řečník z pódia začne chrlit slang nebo hovorová slova, může se stát, že mu prostě nebude rozumět. Na druhou stranu složité, stylisticky a gramaticky správné fráze, například při přátelské hostině, mohou vašim partnerům připadat pompézní a člověk, který je používá, může působit jako arogantní krocan)).
Jsem přesvědčen: chceme-li, aby nám bylo rozuměno a vnímáno adekvátně, musíme být schopni „zapadnout“ do situace. Při rozhovoru s kolegy je vhodné a správné používat termíny a žargon, ale nemělo by je používat zbytečně při komunikaci s neinformovanou veřejností. V běžném životě můžete používat hovorovou slovní zásobu, do komentářů vkládat hovorová slova, ale článek by měl být psán v souladu s pravidly spisovného jazyka (proto např. při úpravě článků, které jsem opravoval, opravuji a opravuji „zasadím “ na „zasadit“, protože první možnost pro mě byla, je a bude hovorová – srozumitelná, ale přijatelná jen za určitých podmínek). A tak dále.
V tomto ohledu mi byl vzorem můj otec. Dokázal mluvit svým jazykem s každým partnerem a byl schopen snadno vést dialog o kultuře nebo náboženství s vysoce vzdělaným intelektuálem a rozhovor s místním opilcem, který si řekl o cigaretu. Pro něj byl přechod z jedné jazykové vrstvy do druhé jednoduchý a přirozený – to je podle mého názoru „akrobacie“ a skutečná kultura řeči.
