Nikolay Smirnov je kaliningradský podnikatel, který stojí v čele sdružení „Houby a houbaři Kaliningradské oblasti“ a stejnojmenné komunity VKontakte, která nyní čítá téměř 23 tisíc lidí. Proč houbařská sezóna v kraji nekončí na podzim (a nikdy vůbec), je možné se otrávit zimní sklizní hub, kde je v kraji nejvíce houbařských míst a co se sbírá v lesích v lednu Nikolaj Smirnov řekl Novému Kaliningradu.
— Jak se objevila vaše komunita?
— Stalo se to v roce 2019. 9. února nám budou 4 roky. Aktivní členové naší skupiny, říkáme jí „houbařský gang“, čítá kolem stovky lidí. Někteří ani nejsou na sociálních sítích, ale účastní se našich výletů. Komunita VKontakte se objevila pro výměnu zkušeností, pro vzdělávání nebo tak něco. Máme spoustu druhů hub (včetně velmi chutných), o kterých obyvatelstvo neví vůbec nic. Když teď někomu řeknete, že můžete v zimě sbírat houby, neuvěří vám. Jsou houbařská místa, o kterých lidé nevědí. Snažíme se o tom všem mluvit. Všichni účastníci jsou samozřejmě velmi zapálení lidé, kteří mají rádi les. Nyní se chystáme oficiálně zaregistrovat naši skupinu. Toto bude NPO. Momentálně jsme ve fázi registrace. To bylo obecné rozhodnutí našeho „gangu“. Plánů na rozvoj je spousta a nechci je teď vyslovovat, abych je nezklamal.
— Teď už vaše skupina zná les nazpaměť? Jsi ztracený?
— Pořádáme společné výlety. Za jízdy si povíme něco o houbách. Nikdy jsme ale neměli situaci, že by se někdo ztratil a skončil v lese. Při společných výletech všichni používáme vysílačky, takže zabloudit je teoreticky nemožné. Mimochodem, moje žena Taťána a já jsme členy pátracího a záchranného týmu Západu. Pravda, vloni jsme se kvůli příliš velkému pracovnímu vytížení nemohli zúčastnit žádného pátrání.
— Proč se kaliningradští houbaři nejčastěji ztrácejí v oblasti vesnice Gribki?
— Má nejpohodlnější vchod. Během sezóny je „hustota osídlení“ pravděpodobně jeden houbař na metr čtvereční. Před pár lety jsme tam udělali společný výlet a nasbírali spoustu hub, každý tři nebo čtyři kýble. O tom jsme psali ve skupině. Volal kamarád a ptal se, kde jsme. Řekl jsem mu, že to bylo v Gribki. Tak tam s manželkou šli a já se rozhodl zavolat v poledne. “Právě jsem začal chodit do lesa,” odpověděl mi. “Napočítal jsem 120 aut a vrátil se.” Obecně je to všechno jen kvůli popularitě tohoto místa.
— Kdy začíná vaše houbařská sezóna?
– Obvykle se zde nezavírá. Letos jsme první hromadný výlet zmeškali kvůli pracovnímu problému. Zpravidla se ale koná 12. ledna. Pokud se však podíváte na aktualizace ve skupině, všichni naši „bandité“ pokračují v cestování. Teď je zima jako já včera (rozhovor proběhl 20. ledna – cca. “Nový Kaliningrad”) Podařilo se mi vyzkoušet medvědí česnek – nasbírala ho manželka. Letos se počasí úplně zbláznilo.
— Jaká jsou specifika zimního houbaření?
— Souhlaste, že je zajímavé přinést v zimě čerstvé houby z lesa a smažit je. Samozřejmě v zimě nejsou takové výsledky jako na podzim. Procházky lesem v této době jsou spíše o komunikaci s přírodou než o hledání hub. Ale stále je nacházíme. V prosinci, kdy napadl sníh a udeřily mrazy, jsme pokračovali v hledání. Mohu vám tedy ukázat video z jednoho z výletů. Mimochodem, je tu jedna důležitá vlastnost – smrtelně jedovaté houby v zimě nerostou. Nemáme mnoho smrtelně jedovatých hub, které se vyskytují nejčastěji. Toto je bledá potápka a galerina třásnitá. V zimě se jich nemusíte bát – setkat se s nimi je téměř nemožné.
— Chutnají zimní houby úplně jinak než podzimní?
— Zimní houby jsou velmi chutné. Nyní mimochodem aktivně propagují kolekci Flammuliny sametonohé, říká se jí také zimní medová houba. Pokud je podzimní medová houba, kterou každý sbírá a každý zná, podmíněně jedlá houba podle klasifikace, pak je flammulina jedlá houba, která nevyžaduje předběžné tepelné ošetření. Můžete ho jednoduše umýt, nakrájet a hodit na pánev. S máslem je chuť bomba! Pro tuto houbu je nyní nejoptimálnější teplota růstu. Mimochodem, Flammulina má smrtelně jedovatý protějšek – třásněnku Galerinu, o které jsem se již zmínil. V zimě ale neroste. Jedovaté houby se objevují, když průměrná denní teplota dosáhne 8-10 stupňů, ne méně.
Existuje další úžasná zimní houba – třesavka obecná. I přes svůj zvláštní vzhled a slizkou konzistenci je to jedlá houba. Navíc se dá jíst přímo v lese. Objevuje se blíže jaru, ale nyní se již vynořil. Často v zimě najdete hlívu ústřičnou žlutou (také známou jako hlíva zlatá). Můžete ji také jíst, stejně jako hlívu ústřičnou, kterou prodáváme v supermarketech. Právě mi poslali fotku hlívy ústřičné šedé (je to také ústřice – cca. “Nový Kaliningrad”). Roste hned vedle domu ženy.
Jednou ze zajímavých hub je Jidášovo ucho. Je podmíněně jedlý, ale také docela chutný. Blíže k jaru se začíná častěji objevovat podmíněně jedlá šarlatová sarkoscifa, která se také nazývá elfí pohár. Tato houba je zajímavá tím, že místo potřebného dodatečného varu můžete použít prudké mrazení a po něm ji smažit. Myslím, že to lépe zvýrazní chuť hub.
— Uvážíme-li, že na podzim je standardem hřib hřib, který zimní lze nazvat nejchutnějším? Podle vašeho osobního zařazení.
— Osobně, podle mého názoru? Nechtěl jsem říkat, ale já houby nejím. Znám je, můžu vám o nich říct chutné věci, umím je uvařit. Svým sousedům dokonce dávám houby, ale sám je nejím. Je to takový vybíravý chlap. Mohu je jen vyzkoušet. Moje žena samozřejmě jí. A vaří je velmi dobře. Jsem také rybář, ale ryby taky nejím. Očividně funguje efekt příživníka. Potřebuji jen nasbírat houbu, vyfotit se a pak můj zájem o ni zmizí. Vše, co nasbírám, většinou rozdávám na společných cestách. Vím jistě, že v naší komunitě nejsem jediný.
— Byly ve vašem „gangu“ nějaké otravy?
– Ne. Je pravda, že existují případy, které jsou spojeny s individuální nesnášenlivostí houby. Řeč je o houbě sírově žluté tinder, zkráceně HOA. Pro svou jedinečnou chuť se mu také říká kuře z lesa. Roste v dubnu až květnu na stromech. Sklízí se v mléčné zralosti. Tato houba není vhodná pro každého. Někomu to připadá chutné, ale jiní mohou zvracet. Mimochodem, kdysi jsme se rozhodli dát její sběr na komerční bázi a nabídli jsme tuto houbu našim restauratérům. Provedli jsme ochutnávku slané houby a bylo nám řečeno, že jediná věc, která ji odlišuje od mléčných hub, je nedostatek křupavosti. Ale opakuji, ne každému to vyhovuje.
— Nefungovalo zásobování restaurací houbami?
– Ne. Houby, které jsme připravili podle norem SES, musí být uchovávány ve fyziologickém roztoku po dobu nejméně 90 dnů. V době, kdy uplynulo těchto 90 dní, jsme již vše prodali. Když přišla přihláška z restaurací, už jsme neměli nic. Naše přebytky se vždy dobře prodávají, včetně nakládaných a suchých. Ale komerční příběh je stále vedlejší.
— Dokážete vyjmenovat nejvíce houbových lesů v Kaliningradské oblasti?
— Liší se podle ročního období. Nejproduktivnější jsou samozřejmě na východě kraje. Slavná Rominta a Hornoněmanský les. Samozřejmě se liší velikostí. Verkhnemansky, podle mého názoru, je 275 kilometrů čtverečních. Obecně platí, že je kde se toulat.
— Má se za to, že houbaři svá místa většinou neprozradí.
– Jaký to má smysl? Tohle všechno je jen vymyšlené. Jsem hluboce přesvědčen, že houba se objevuje tím častěji, čím více ji krájíte. Mykolog Michail Višněvskij (specialista na houbovou faunu Ruska a autor řady populárních knih o obecných, kulinářských a lékařských houbách – pozn. z Nového Kaliningradu) Na toto téma existuje potvrzení. Houba má jakýsi super úkol – musí plně dozrát a uvolnit své semínko ve formě spor. Obecně platí, že pokud je houba řezána, mycelium to chápe a uvolňuje novou houbu. Nebude to tak, že přijdete, budete sekat a sekat a nic jiného nevyroste. Může však nastat situace, že letos podhoubí vyprodukovalo velkou úrodu, ale další rok na tom místě nic není. Ale za pár let se cyklus opakuje. Jinými slovy, nemá smysl skrývat nějaké houbové lesy.
Text: Ivan Markov, foto: komunita „Houby a houbaři Kaliningradské oblasti“
Našli jste chybu? Chybu můžete nahlásit tak, že ji zvýrazníte a stisknete Ctrl+Enter
