Video: Nejchytřejší mini kurník! Přehled autonomního chytrého kurníku aneb jak dostat slepice do města.
Obsah
Jednou jsem při návštěvě přátel omylem vyšel na balkon jejich bytu v desátém patře sedmnáctipatrové budovy v centru města a málem mě to zaskočilo – na každé bylo umístěno tucet úhledných klecí. Jiný. Samozřejmě mě nepřekvapily samotné buňky, ale jejich obyvatelé. Ukázalo se. kuřata! Ano, ano, nejobyčejnější kuřata! Jak se mi o něco později podařilo zjistit, majitelé si je nechali přes rok, protože byli posedlí zdravou výživou a bio produkty. V tomto ohledu vejce balkonových kuřat nezaujaly v nabídce této rodiny poslední místo. Kuřata byla převezena v provozuschopném stavu, což majitelům umožnilo prodat i část snesených vajec svým sousedům.
Proč jsem se rozhodl mít kuřata na balkóně
Nešel jsem do detailů a žádných nuancí chovu kuřat na balkoně. Nejprve bylo nutné nějak pro sebe strávit skutečnost, co viděl. Kuřata ve městě! Do té chvíle jsem si ani nedokázal představit, že by něco takového bylo v zásadě možné. Nesmysl! A mohl by mi někdo říct, že za rok by mě téma chovu slepic doma zajímalo a já sám bych se jen smál do očí.
Ale uplynul rok. Náhodou jsem byl chvíli nezaměstnaný. Seděl doma a počítal každou korunu. V lednici je koulející se koule. Tehdy mě napadlo zkusit mít slepice ve vlastním bytě. Aspoň neumřu hlady, vždy bude na stole čerstvé vejce, uvažoval jsem.
Navíc věřil, že chovat kuřata v malých počtech není těžké. V podstatě se od vás nic nevyžaduje. Ohradil roh, zásobil se jídlem pro své nosnice a pak už víte jen sami – sbírat vejce. Vy sami je chcete jíst, ale bude jich přebytek a můžete je prodat.
Jak jsem postavil kurník v rohu lodžie
S přidělením místa v bytě pro minikurník jsem neviděla problém. Měl jsem poměrně prostornou prosklenou lodžii, z níž třetina mohla být dobře využita jako užitečná záležitost.
Okamžitě jsem přišel na to, jak to zablokovat mříží z nějakého druhu pletiva a v této přepážce uspořádat malá dvířka. Pak zbývá umístit tam krmítko, umyvadlo s vodou, po kterém můžete kuřata bezpečně spustit do kotce. Mohl jsem jen sedět v křesle a „kouřit bambus“, čekat na jejich první vajíčka, jako odměnu za jejich poctivou práci.
Možná je to tak, že šlo o nadbytečnou záležitost, která se mi zdála docela jednoduchá a přiměla mě k realizaci nápadu s kurníkem. Neodkládal jsem to na neurčito. Pravda, nenašel jsem řetězy v železářstvích poblíž domu (toto rozhodně není oblíbený produkt do města), ale narazil jsem na roli drátěného roštu, který finišer obvykle používá při omítání stěn.
V tu chvíli, když jsem se už procházel po své lodžii s metrem v ruce, abych určil, který kousek této mříže mám pro začátek odříznout, jsem si najednou pomyslel: je tam místo pro několik kuřat? velký? Nebyla jim přidělena plocha lodžie, ale prostor.
Přiznám se, že jsem v tu chvíli nemyslel ani tak na kuřata samotná, ale na možnost, jak nějak ušetřit na jejich údržbě. I když jsem neměl žádné zkušenosti s chovem kuřat, znal jsem některé obecné zásady zacházení s drůbeží. Ne nadarmo mě v dětství rodiče poslali k babičce na letní a zimní prázdniny na vesnici a teď tam sami chovají slepice!
Takže jsem třeba věděl, že v zimě ve venkovských kurnících často nechávají celou noc svítit žárovku, jde z ní alespoň trochu tepla. A zvláště pokročilí venkovští drůbežáři dokonce instalují speciální infračervenou lampu pro vytápění.
V budoucnu, blíž k zimě, jsem se také chystal pořídit si jeden, ale už jsem měl na toto téma dost myšlenek pro logický závěr – bude nutné zahřívat ne tak samice, ale sám – stropní prostor lodžie! Podle fyzikálních zákonů totiž teplo stoupá.
Po přemýšlení jsem se rozhodl snížit výšku budoucího kurníku na jeden metr a opatřit jej odnímatelnou lamelovou střechou. Podle mých výpočtů tato varianta poskytne několik výhod najednou, v zimě na ni bude například možné položit sklo, které pod sebou zadrží část teplého vzduchu.
Nízká střecha navíc pomůže vyřešit problém s osvětlením. Světla města totiž v noci doslova zaplavují mou lodžii světlem, které, jak jsem si myslel, mohlo dezorientovat kuřata ohledně denní doby. Předpokládal jsem, že když tuto provizorní střechu v noci přikryji dekou, problém se světlem bude snadno vyřešen a moje kuřata získají zdání malé, ale útulné ložnice.
Výsadba kuřat v kurníku na balkóně
V důsledku toho, když jsem již přemýšlel o vymoženostech života v kurníku přímo u samotného ptáka, vzpomněl jsem si, že je žádoucí, aby kuřata měla kromě krmítka a napáječky i kohouta. V tomto ohledu mě okamžitě napadla myšlenka opravit pár kůlů (jakoby ve dvou krocích) poblíž vzdáleného konce stěny plánovaného kurníku. A aby ptáci v horní části pódia nespočívali svými hřebeny na stropním roštu, vymyslel jsem právě tento strop, který musí být umístěn ne vodorovně, ale na svahu a zvedat jej o dalších 30 centimetrů nad rošt. . horní bidlo u koncové stěny. Sklonil tedy strop směrem k přední části kurníku.
Toto rozhodnutí se mi zdálo správné. Jediné, co bylo trapné, bylo, že by nebylo příliš vhodné sundávat podestýlku zpod bidýlek. Tak mi taky vrtalo hlavou téma čistoty v domečku mých budoucích kuřat. Jak obecně vyčistit takový malý kurník? Jaký druh lopatky nebo zahradního drtiče, samozřejmě, ale kde získat kuřata? Budou překážet!
Myšlenka umístit posuvné palety pod roštovou podlahu nebyla moje inovace. Pro mnoho občanů celkem úspěšně pracovala při stavbě malých klecí pro všemožné papoušky a kanárky. Samozřejmě vyrobit obří tác na kurník o celkové ploše více než dva metry čtvereční asi není příliš rozumné. Ale samotný princip
Zaujal mě, v důsledku čehož jsem přišel na to, jak zmenšit plochu podlahy kotce tak, aby se úměrně výrazně zmenšily rozměry odpadní misky.
Podle mých výpočtů toho lze dosáhnout železným plechem, pokud je upevněn pod bidýlky, s odpovídajícím sklonem, rovnoběžně se šikmým stropem. Navíc bude pohodlnější čistit povlečení z hladké žehličky.
Podobnou konstrukci jsem viděl ve vesnických kurnících, ale takto upevněné železo sloužilo především k ochraně slepic potulujících se pod hřbety před výkaly výše zmíněných kamarádů.
Vzhledem k tomu, že všechny materiály byly připraveny předem, stavba kurníku podle tohoto plánu mi zabrala jen pár hodin. A nečekal jsem, že se s tímto úkolem vypořádám tak rychle. Nezapomněl jsem vyrobit krmítko a z prken sestavit pár ptačích budek, kam by kuřátka mohla naklást vajíčka.
Nákup kuřat
Kurník je hit! Teď už jsem se jen nemohl dočkat, až to vyplním co nejdříve. Po odhadu optimálního počtu budoucích obyvatel jsem se rozhodl pro pět kuřat a jednoho kohouta. Kde by to bez něj bylo?
Druhý den jsem odjel za město, na malou soukromou drůbežárnu, kde, jak mi řekli znalí lidé, se dají koupit mláďata, která začnou skákat za měsíc a půl. Nechápal jsem plemena kuřat. Koupil jsem ty, které mi nabízel prodejce. Přesadil je do kartonové krabice a svůj produkt neustále chválil. Při pohledu na kuřátka jsem se ho naivně zeptal: kde je kohout?
Prodavač mě s úšklebkem osvětlil, že si od něj samozřejmě můžu koupit kohouta, ale tato kuřata nemají „člověka v domě“, nosí se bez něj. Jediná věc je, že vajíčka zpod nich zůstanou neoplodněná, a pokud se rozhodnu nasadit na ně slepici nebo se pokusím vylíhnout kuřata v elektrickém inkubátoru, tak z tohoto podniku nic nebude. V opačném případě se vejce “nemanželských” kuřat nebudou lišit od těch, na jejichž vzhledu by se v určitém smyslu podílel kohout.
Myslel jsem, že to bylo nejlepší. V duchu jsem se dokonce bál, že když se mi na lodžii usídlí kohout, budu muset poslouchat tvrzení nejen sousedů, ale i obyvatel celého mikrodistriktu, kterým by se jen stěží líbilo, že se budou muset probouzet z kohout zpívá brzy ráno. No, o problém méně.
Mladí lidé v novém domě si zvykli docela rychle. První den jsem nemohl najít své místo. Téměř každou hodinu jsem vyšel na lodžii zkontrolovat své ptáky. Nebo možná sebe. Nenapadlo mě, co teď mám. kuřata na terase.
Ale o měsíc později jsem k velké radosti držel v ruce první vejce, které snesli!
Jednou jsem při návštěvě přátel omylem vyšel na balkon jejich bytu v desátém patře sedmnáctipatrové budovy v centru města a málem mě to zaskočilo – asi tucet úhledných klecí bylo naskládáno na sobě. Samozřejmě mě nepřekvapily samotné buňky, ale jejich obyvatelé. Ukázalo se, že jsou . kuřata! Ano, ano, nejobyčejnější kuřata! Jak se mi o něco později podařilo zjistit, majitelé si je nechali déle než rok, protože byli posedlí zdravou výživou a bio produkty. Varlata balkónových slepic v tomto ohledu obsadila v jídelníčku této čeledi zdaleka ne poslední místo. Slepice snášely pravidelně, což majitelům umožňovalo dokonce prodat některá snesená vejce svým sousedům.
Kuřata na balkóně aneb Jak jsem si udělal kurník v bytě
Proč jsem se rozhodl mít kuřata na balkóně
Nehrabal jsem se v detailech a všemožných nuancích chovu kuřat na balkóně. Nejprve bylo nutné nějak pro sebe strávit samotný fakt toho, co viděl. Kuřata ve městě! Do této chvíle jsem si ani nedokázal představit, že je to v zásadě možné. Nesmysl! A kdyby mi někdo řekl, že mě samotného bude za rok zajímat téma chovu slepic doma, jen bych se mu vysmál do očí.
Nyní však uplynul rok. Náhodou jsem byl chvíli nezaměstnaný. Sedět doma a počítat každou korunu. V lednici – rolovací koule. V těch dobách mě napadla myšlenka zkusit mít slepice ve vlastním bytě. Alespoň neumřu hlady, na stůl bude vždy čerstvé vejce, uvažoval jsem.
Navíc věřil, že chov kuřat v malých množstvích je ta nejjednodušší věc. Vy od vás vlastně nic nepotřebujete. Ohradil roh, zásobil se jídlem pro své nosnice a pak už jen vězte sami – sbírejte vajíčka. Pokud chcete, můžete je sníst sami, ale bude jich přebytek, takže to můžete prodat.
Jak jsem postavil kurník v rohu lodžie
S přidělením místa v bytě pro minikurník jsem neviděla problém. Měl jsem celkem prostornou prosklenou lodžii, z níž se třetina dala zcela využít k užitečné práci.
Okamžitě jsem si představil, jak to předělím mříží z jakéhosi pletiva a v této přepážce uspořádám malá dvířka. Pak zbývá dát tam krmítko, misku s vodou, po které můžete kuřata bezpečně zahnat do ohrady. Musel bych jen sedět v křesle a „kouřit bambus“ a čekat na první vejce od nich, jako odměnu za mou spravedlivou práci.
Možná právě to, že se mi tato záležitost zdála zvenčí docela jednoduchá, mě přiměla k realizaci nápadu s kurníkem. Nedal jsem to na druhou kolej. Pravda, nenašel jsem řetězy v železářstvích u domu (pro město to rozhodně není zboží), ale sehnal jsem roli drátěného roštu, který obvykle používají dokončovací dělníci při omítání stěn.
Ve chvíli, kdy jsem už s metrem v ruce procházel po své lodžii, abych určil, který konkrétní kus této mříže bych měl odříznout jako první, jsem si najednou pomyslel: nebylo by to množství prostoru příliš velké pro několik kuřata? Nikoli oblast lodžie, která jim byla přidělena, konkrétně prostor.
Přiznám se, v tu chvíli jsem nepřemýšlel ani tak o kuřatech samotných, ale o možnosti nějak ušetřit na jejich údržbě. S chovem kuřat jsem sice neměl žádné zkušenosti, přesto jsem znal některé obecné zásady pro manipulaci s drůbeží. Ne nadarmo mě v dětství rodiče poslali na letní a zimní prázdniny na vesnici k babičce a teď tam sami chovají slepice!
Tak jsem například věděl, že v zimě ve venkovských kurnících se žárovka často nechává svítit celou noc, jde z ní alespoň trochu tepla. A zvláště pokročilí venkovští drůbežáři dokonce instalují speciální infračervenou lampu pro vytápění.
V budoucnu, blíž k zimě, jsem se také chystal, že si jeden takový pořídím, ale i pomyšlení na to stačilo k logickému závěru – budu to muset zahřát ani ne tak samotnými kuřaty, jako podstropním prostorem z lodžie! Teplo totiž podle fyzikálních zákonů stoupá.
Po troše brainstormingu jsem se rozhodl snížit výšku budoucího kurníku na jeden metr a opatřit jej odnímatelnou lamelovou střechou. Podle mých výpočtů tato možnost poskytne několik výhod najednou. V zimě na něj bude například možné dát sklo, které pod ním udrží část teplého vzduchu.
Nízká střecha navíc pomůže vyřešit problém s osvětlením. Městská světla totiž v noci doslova zaplavují mou lodžii světlem, které, jak jsem si myslel, mohlo dezorientovat kuřata ohledně denní doby. Předpokládal jsem, že pokud se přes tuto provizorní střechu v noci přehodí přikrývka, problém se světlem bude snadno vyřešen a moje kuřata získají zdání malé, ale útulné ložnice.
Výška balkónového kurníku by neměla být příliš velká, aby se v zimě neohříval vzduch. © backyardchickens
Organizace bidélka pro kuřata v balkónovém kurníku
V důsledku toho, když jsem již přemýšlel o vymoženostech bydlení v kurníku přímo u samotného ptáka, vzpomněl jsem si, že kromě krmítka a napáječky je žádoucí, aby kuřata měla také bidlo. V tomto ohledu mě okamžitě napadlo upevnit pár hřadů (jakoby se dvěma schůdky) poblíž vzdálené koncové stěny plánovaného kurníku. A aby ptáčci, umístění na horním bidýlku, nespočívali hřebeny na stropním roštu, napadlo mě umístit právě tento strop ne vodorovně, ale pod úhlem a zvýšit ho o dalších 30 centimetrů nad strop. horní bidlo poblíž koncové stěny. Strop jsem udělal tímto způsobem se sklonem směrem k přední části kurníku.
Toto rozhodnutí se mi zdálo správné. Trapné bylo jen to, že by nebylo moc vhodné čistit podestýlku zpod bidýlek. Tak mi taky vrtalo hlavou téma čistoty v domácnosti mých budoucích slepic. Jak obecně vyčistit takový malý kurník? Že naběračka nebo zahradní sekáček, to se dá pochopit, ale co dělat s kuřaty? Budou překážet!
Nápad uspořádat posuvné vaničky pod roštovou podlahu nebyl mou inovací. Pro mnoho měšťanů docela úspěšně pracovala při stavbě malých klecí pro všemožné papoušky a kanárky. Samozřejmě vyrobit obří paletu pro kurník o celkové ploše větší než dva metry čtvereční asi není příliš rozumné. Ale princip.
Zaujal mě, v důsledku čehož jsem uhádl, jak zmenšit plochu podlahy kotce tak, aby se rozměry misky na sběr steliva mohly úměrně výrazně zmenšit.
Podle mých odhadů se toho dá dosáhnout pomocí plechu, pokud jej upevníte pod bidýlka, s patřičným sklonem, rovnoběžně se šikmým stropem. Kromě toho bude pohodlnější vyčistit trus z hladké žehličky.
Podobnou stavbu jsem viděl ve vesnických kurnících, ale tam takto upevněné železo sloužilo především k ochraně slepic potulujících se pod hřady před výkaly výše umístěných kamarádek.
Vzhledem k tomu, že všechny materiály byly připraveny s předstihem, stavba kurníku podle tohoto plánu mi zabrala jen pár hodin. A nečekal jsem, že se s tímto úkolem vypořádám tak rychle. Nezapomněl jsem vyrobit krmítko a poskládat z prken pár hnízdních budek, kam by kuřata mohla snášet vejce.
Kurník by měl mít budky, kam by slepice mohly snášet vejce. © tolkostroyka
Nákup kuřat
Kuře vyšlo skvěle! Teď jsem se nemohl dočkat, až to rychle zaplním. Po odhadu optimálního počtu budoucích nájemníků jsem se rozhodl pro pět slepic a jednoho kohouta. Kde byste bez něj byli?
Druhý den jsem odjel z města na malou soukromou drůbežárnu, kde, jak mi řekli znalí lidé, bylo možné koupit kuřice, které začnou snášet za měsíc a půl. O kuřecích plemenech jsem toho moc nevěděl. Právě jsem koupil ty, které mi nabízel prodejce. Přesadil je do kartonové krabice a svůj produkt neustále chválil. Při pohledu na kuřice jsem se ho naivně zeptal: kde je kohout?
Prodavač mě s úsměvem osvětlil, že si od něj samozřejmě můžu koupit kohouta, ale tyhle jeho slepice „člověka v domě“ vůbec nepotřebují, spěchají bez něj. Jedině, že vajíčka zpod nich zůstanou neoplodněná, a když se rozhodnu dát na ně slepici nebo se pokusím vylíhnout kuřata v elektrickém inkubátoru, tak z tohohle podniku nic nebude. Ve zbytku se vejce od „nezadaných“ slepic nebudou nijak lišit od těch, na jejichž vzhledu by se v jistém smyslu podílel kohout.
Myslel jsem, že to bylo nejlepší. V hloubi duše jsem se dokonce bál, že když se mi na lodžii usadí kohout, budu muset poslouchat stížnosti nejen sousedů, ale i obyvatel celého mikroditriktu, kterým by se jen stěží líbilo, že by měli probudit se brzy ráno z kohoutího zpěvu. No, o problém méně.
Mladé ženy si na nový domov zvykly poměrně rychle. První den jsem nemohl najít své místo. Téměř každou hodinu jsem vyšel na lodžii zkontrolovat své ptáky. Nebo možná i sebe. Nevešlo se mi do hlavy, že. teď na mé lodžii žijí slepice.
Ale o měsíc později jsem k mé velké radosti držel v ruce první vejce, které snesli!
Přihlaste se k odběru našeho bezplatného e-mailového zpravodaje. V týdenních vydáních najdete:
- Nejlepší nový obsah webu
- Populární články a diskuze
- Zajímavá témata fóra
Videa o zahradě a zeleninové zahradě, krajinný design, pokojové rostliny. Na našem kanálu najdete tipy pro efektivní zahradničení, mistrovské kurzy o pěstování rostlin a péči o ně.
Přihlaste se k odběru a zůstaňte naladěni na nová videa!
Příběhy je část našeho webu, kde se každý může podělit o své úspěchy, zajímavé příběhy nebo poznámky o venkovském životě, zahradnictví a pěstování rostlin.
Přečtěte si příběhy, hlasujte pro ty nejlepší a podělte se o své zkušenosti s amatéry i profesionály!
Komunikace v reálném čase v našem telegramovém chatu. Podělte se o své objevy se začátečníky i profesionály. Ukažte obrázky svých rostlin. Zeptejte se zkušených zahradníků!
Máte otázky? Zeptejte se jich na našem fóru. Získejte aktuální doporučení a tipy od ostatních čtenářů a našich autorů. Podělte se o své úspěchy a neúspěchy. Zveřejněte fotografie neznámých rostlin pro identifikaci.
Zveme vás do našich skupin na sociálních sítích. Komentujte a sdílejte užitečné tipy!
