Kdy mám začít chladit vajíčka v inkubátoru?

Literatura obsahuje řadu náznaků příznivého vlivu teplotních výkyvů na vývoj embrya.

Je velmi obtížné systematizovat veškerou nashromážděnou literaturu k této problematice kvůli rozdílům v experimentálních podmínkách a uvedeme pouze hlavní studie s odlišnými názory na tuto věc.

Needham poukazuje na to, že teplotní výkyvy pod slepicí nezpůsobují metabolické změny, protože jsou kompenzovány úpravou přísunu živin do embrya. Baldwin a Candy si všimnou ještě něčeho: kvůli neschopnosti embrya regulovat tělesnou teplotu velmi kolísá, jak se teplota v hnízdě neustále mění. Ferdinandov se domnívá, že periodické zahřívání a ochlazování vajíček zlepšuje dýchání embrya, protože při zahřívání se obsah vajíčka roztahuje, uvolňuje oxid uhličitý do vnějšího vzduchu a při ochlazení naopak nasává kyslík z okolního vzduchu do vejce. Ogorodnyj, navrhující využití teplotních výkyvů při inkubaci vajec všech typů farmářských ptáků, navrhl, že ovlivněním metabolismu mohou zvýšit odolnost embryí vůči nepříznivým vlivům v obdobích zvýšené úmrtnosti embryí. Lisitsky poukazuje na to, že periodické změny teploty v rozmezí 37-40°, prováděné v krátkých intervalech, hrají roli tepelného stimulu, který stimuluje růst embrya.

Rozdělme studie o využití teplotních výkyvů během inkubace ptačích vajec do dvou skupin: 1) na krátkodobé (ne více než hodinu) a relativně malé výkyvy teploty uvnitř vajec a 2) na dlouhodobé a velké změny.

Treťjakov doporučil teplotní výkyvy při inkubaci slepičích a kachních vajec. Ve svých nových experimentech autor zjistil, že fyzikálně-chemické ukazatele inkubovaných kachních vajec (index lomu, elektrická vodivost atd.) využívající chlazení jsou velmi blízké ukazatelům během přirozené inkubace; proto vývoj embryí při inkubaci vajíček s chlazením probíhá za stejně příznivých podmínek jako při přirozené inkubaci. Autor se domnívá, že chlazení snižuje příliš vysokou teplotu embrya na konci vývoje a je vhodnější, protože vzniklo ve fylogenezi ptáků. Chlazením husích vajec na teplotu 32-34° 2-4x denně od 15. dne do konce inkubace autor dosáhl zvýšení líhnivosti housat o 14 % (při líhnivosti 49.3 % v r. kontrola). V experimentech s chlazením slepičích vajec dosáhli Treťjakov a Zaletaeva zvýšení líhnivosti kuřat pouze o 2%.

Ryumin také považuje za nutné využívat teplotní výkyvy, zejména při inkubaci kachních a husích vajec. Lisitsky, Bykhovets a Krok zdůrazňují, že při inkubaci husích vajec, která jsou 3-4krát větší než slepičí vejce (tj. mají menší relativní povrch, a proto menší schopnost vydávat teplo v druhé polovině inkubace, kdy je zvláště nutné), má Plus, s o 4 % více tuku (který při spalování produkuje podstatně více tepla než sacharidy a bílkoviny) a méně porézní obal (což komplikuje výměnu plynů), kolísání teplot hraje obzvláště velkou roli. V experimentech autorů vede zvýšení teploty na 40° na 3-6 hodin a následné snížení na 35° na 3 hodiny jednou za 1-3 dny k výraznému zvýšení procenta vylíhnutí housat. Chlazení slepičích vajec na 4 hodiny na teplotu 2° 10. a 4. den inkubace s následným zahříváním na teplotu 16° po dobu 40 hodiny v pokusech Kucherové zlepšilo vývoj embryí, zvýšilo líhnivost kuřat o 1 % a jejich životaschopnost v postembryonálním období.

Nikolaevovy produkční experimenty využívající chlazení na více než 100 000 kachních vejcích vedly ke zvýšení líhnivosti kachňat o 7.2 %. Salgannik využíval i chlazení kachních a husích vajec a jako jeden z prvních dosáhl vysoké líhnivosti kachňat a housat na mnoha stovkách tisíc vajec. Bykhovets uvádí údaje o inkubaci asi 30 000 kachních vajec a ukazuje, že při ochlazení od 1. dne inkubace se z oplozených vajec vylíhlo 73.3 % kachňat, a pokud ochlazování začalo 16., pak pouze 64.4 %. Autor zdůrazňuje, že ochlazení kachních a husích vajec a zejména jejich následné zahřátí je nutné provést co nejrychleji. Při rychlém ohřevu vajec, tj. uvedení jejich teploty po vychladnutí na optimum během 25-30 minut, byla tedy líhnivost kachňat a housat 80% a při pomalém ohřevu (během 40-50 minut) byla líhnivost pouze 50 -60 %. Chodžaev referuje o zkušenostech s inkubací kachních vajec (5000 kusů ve skupině) s jejich chlazením dvakrát (denně) uvnitř inkubátoru (otevřené dveře, vypnutá topidla a nevypnutý ventilátor) od 1. dne inkubace. V chlazené skupině bylo 81.3 % a v kontrolní skupině – 73.6 % kachňat z oplozených vajec a slabá kachňata 1.1 % a 2.3 %.

Nikitenko testoval účinek periodického chlazení na 20° 2krát denně (od 1. do 7. dne inkubace po dobu 60 minut a od 7. do 20. dne – po dobu 30 minut) při inkubaci vajec perliček. Autor pozoroval pozitivní efekt ochlazení před 7. dnem inkubace (zvýšení počtu somitů, velikosti těla embrya a šířky cévního pole), ale po 7. dni bylo zrychlení růstu embrya menší jasně vyjádřeno. Bohužel autor provedl pokusy pouze na 250 vejcích a neuvádí údaje o líhnivosti perliček v pokusné skupině a v kontrolní skupině.

Řada studií se věnuje otázce vlivu chlazení vajíček na různé aspekty embryonálního vývoje. Ruus ukázal, že chlazení husích vajec postřikem 2krát denně do 15. dne inkubace a od 16. dne navíc chlazením vajec po dobu 30-50 minut. při pokojové teplotě způsobují hluboké změny ve vývoji embrya: inhibují jeho růst v 1. polovině inkubace, zvyšují však absolutní i relativní hmotnost srdce a následně přispívají k vyššímu obsahu hemoglobinu v krvi ( o 18.5 % do 21. dne embryonálního vývoje a o 6.7 % do 25. dne, lepší vstřebávání živin (nižší hmotnost zbytkového žloutku) a vyšší životaschopnost v postembryonálním období ve srovnání s ochlazenými až od 15. dne inkubace. Zaletaeva uvádí, že chlazení vajec (2krát denně po dobu 15-20 minut na teplotu 30-32°) zvyšuje využití živin: 15. den bylo použito 71.4 % bílkovin místo 61.4 % v kontrole a 94.3 % glukóza byla použita místo 86.6 % a 18. den – 91 % tuku místo 80.5 %. Embrya chlazené skupiny měla vyšší relativní hmotnost srdce a jater, stejně jako vyšší počet červených krvinek a procento hemoglobinu. Autor zaznamenává větší vitalitu a zvýšený růst kuřat z pokusné skupiny, stejně jako rychlejší nástup dospělosti a větší produkci vajec u kuřic.

Chlazení slepičích vajec 2x denně po dobu 1 hodiny od 2. dne do konce inkubace na teplotu 22-25° podle Haskina způsobilo: a) výrazné zvýšení celkové spotřeby kyslíku embryí; b) objevení se prvních známek chemické termoregulace u nich již 16. den inkubace (při poklesu teploty z 37.5° na 31.5° se zvýšila spotřeba kyslíku zárodkem), zatímco u kontroly (ve skupině bez chlazení ) chemická termoregulace začíná až 20. den a c) zvýšená odolnost embryí vůči dlouhodobému ochlazování. Ještě zajímavější je autorem zjištěný fakt, že po vylíhnutí si kuřata zachovávají tuto odolnost vůči nízkým teplotám a pozorují u nich také zvýšenou účinnost jejich termoregulace a rychlejší rozvoj úplné homeotermie. Následně autor prokázal, že v důsledku periodického ochlazování slepičích vajec „se zvyšuje intenzita tkáňového dýchání svalů a dochází k větší labilitě oxidačního systému mitochondrií svalových buněk. Hlavním zdrojem termoregulačních reakcí u chlazených embryí jsou podle autora svaly. Pomocí periodického chlazení slepičích, kachních a husích vajec Bykhovets pozoroval lepší vývoj oběhového systému u embryí v chlazených vejcích, zvýšení rychlosti růstu, zlepšení výměny plynů a zvýšení bezpečnosti vylíhnutých mladých zvířat v postembryonálním období. Vliv chlazení vajíčka na aktivitu embryonální hypofýzy pozoroval Tixier-Vidal. Chlazení inkubovaných slepičích vajec v posledních 2-3 dnech inkubace na teplotu 27-28° vede k intenzivní stimulaci štítné žlázy stimulující štítnou žlázu, která ukazuje jejich „homotermický“ stav na konci embryonálního vývoje.

Kolobov popisuje takzvaný studený způsob inkubace kachních vajec, používaný v Číně. Hlavní při této metodě je chlazení vajíček od 1. dne do konce inkubace 2-4x denně při teplotě asi 20° po dobu 15-60 minut. v závislosti na teplotě v inkubační místnosti. Kromě toho se teplota vajec ve 2. polovině inkubace postupně snižuje přemístěním vajec 15. den inkubace z inkubátoru do nevytápěných stojanů v líhni a v dalších dnech výměnou přikrývek zakrývajících stojany z více husté až méně husté. Teplota na stojanech nad vejci klesá z 38.7° na 37.0°. Použití této metody na pekingské drůbežárně na stovkách tisíc vajec vedlo k vylíhnutí 85-87 % kachňat a 87-93 % kuřat. V SSSR byla tato metoda již s úspěchem použita na Kagalnitskaya IPS v Rostovské oblasti při inkubaci kachních a slepičích vajec.

Někteří výzkumníci se však staví proti používání kolísání inkubační teploty. Pritzker se na základě svých experimentů domnívá, že při dostatečném odvodu tepla z vajec v druhé polovině inkubační doby pomocí zvýšené ventilace a při neúplném naplnění inkubátoru vejci je možné i bez chlazení v moderní inkubátory (zejména v inkubátoru Record-39) k získání vysokého procenta násadových vajec. Z údajů prezentovaných autorem však vyplývá, že u skupin vajec bez chlazení bylo procento líhnutí kachňat o 2–16 % nižší než s chlazením. A v Otryganyevových experimentech, za přítomnosti velmi vysokého procenta vylíhnutých kuřat v kontrole – 95.7-97.0% oplozených vajec – v inkubátoru Record-39 nedošlo k žádnému zvýšení procenta líhnutí kuřat při chlazení 2krát denně po dobu 15-20 minut. při teplotě 16-22 °C; naopak autor zaznamenává zpoždění v uzavírání alantois, nižší hmotnost embryí a zpoždění ve využití bílku a žloutku, přičemž poruchy byly větší, čím dříve bylo aplikováno chlazení. Pouze jediné chlazení po dobu 1.5 hodiny mírně zvýšilo procento vylíhnutí kuřat. v období klování skořápky. Soroka neporovnával výsledky inkubace kachních vajec s chlazením a bez chlazení, ale stanovil si za cíl zjistit, zda je možné získat vysokou líhnivost kachňat při jejich inkubaci bez chlazení, což vyžaduje velké materiálové náklady. Autor navrhl snížení teploty ve 2. polovině inkubace na 37.3-37.4° (ve skříňovém inkubátoru), zvýšení vlhkosti na 56-58 % a zvýšení rychlosti vzduchu na 1 m/s. V produkčních podmínkách použití tohoto režimu poskytlo 300–000 % vylíhnutí kachňat ze snesených vajec na 80.6 80.9 kachních vajec. Proti ochlazování vajec se staví i Orlov, který navrhuje nahradit jej diferencovaným režimem podle období vývoje (o kterém již byla řeč výše) jako více biologicky determinovaný. V zápalu polemiky však autor ztrácí ze zřetele, že každodenní opakované ochlazování vajíček je biologicky dáno celým vývojem embryonálního vývoje ptáků.

Vilner jako jeden z prvních v SSSR prováděl pokusy s dlouhodobým (6 hodin) ochlazením husích a kachních vajec na 20° jednou za 3 dny inkubace v jedné skupině a ve druhé s ohřevem na 41°. V obou skupinách, pokud byla tepelná expozice zastavena 4-5 dní před vylíhnutím, zvýšila se rychlost líhnutí a životaschopnost mláďat. Autor navrhl, že kolísání teploty hraje roli tepelného dráždidla, které zvyšuje výměnu plynů. Mashthaler navrhl hluboké chlazení slepičích vajec (při 0 °C po dobu 40–45 minut) a zjistil, že hluboké chlazení zvyšuje procento líhnutí kuřat nejvíce, pokud se provádí třikrát během inkubační doby, pokaždé denně před obdobím zvýšené úmrtnosti. embryí, a to 3.-5., 6. a 13. den inkubace. Autor píše, že prakticky v tomto případě dosahuje líhnivost kuřat 18-98%, ale přesnější údaje bohužel neuvádí. V pozdější práci autor pozoroval, že po hlubokém ochlazení se zlepšuje vývoj srdce a oběhového systému, zvyšuje se procento hemoglobinu, zvětšuje se velikost plic a procento líhnutí se zvyšuje u kuřat o 100-10%, kachňata – o 15-15 %, housata – o 25-25 %.

Dlouhodobé chlazení vajec na pokojovou teplotu (19-25°) po dobu 18, 24, 30 a 48 hodin. Ruus strávil jeden den inkubace, jako by simuloval výpadky proudu, a zjistil, že 18- a 24hodinové jednorázové chlazení během inkubační doby zvyšuje líhnutí kuřat přibližně o 2 % (s 82.4 % vylíhnutí z oplozených vajec v kontrole), a 30 hodin, naopak snižuje procento odběru na 50 %, 48 hodin – na 30 %. Den aplikace chlazení je podle autora lhostejný; Treťjakov nepozoroval pokles procenta líhnutí pouze při hodinovém chlazení (na 18°), ale při chlazení po dobu 24 hodin. zjistili pokles líhnivosti, zvláště velký, když byla embrya ochlazena v jednom ze dnů od 5. do 15. dne inkubace. V jiné práci autor použil dlouhodobé a hluboké chlazení (při teplotě -1°) v jednom z dnů inkubace po dobu 1,3,6, 12, 10 nebo 1 hodin. a obdrželi (ač na velmi malém materiálu – 2 vajec v každé skupině) významné snížení procenta líhnutí pro všechna období chlazení kromě 8 hodiny. Autorův závěr, že pracovníci líhní se nemusí bát dlouhodobého ochlazování, neodpovídá jím citovanému materiálu. Ryzhikh a Klementieva zjistili, že chlazení kuřecích vajec od 2. do 3. dne inkubace v chladničce při teplotě +45, +2 ° po dobu 4 minut. za den zvyšuje líhnivost, zvyšuje velikost červených krvinek a procento granulárních leukocytů a stejné ochlazení ve 6. polovině inkubace prodlužuje dobu embryonálního vývoje a snižuje líhnivost kuřat o XNUMX-XNUMX%.

Nepřímé potvrzení skutečnosti zvýšeného metabolismu během hlubokého chlazení slepičích vajec bylo získáno Shuvalovou, která zjistila, že pod vlivem chlazení (45 minut při 0 a 13-14 stupních, 4-10krát během inkubace) se buněčná jádra zvětšují, zejména v neurální trubici a játrech. Autorka naznačuje, že nárůst jader je spojen s intenzifikací metabolismu, a zdůrazňuje, že data, která získala, vyvracejí myšlenku stálosti velikosti buněk.

Carson chlaďte krůtí vejce jednou na 5 hodin. jeden ze dnů po 24. dni inkubace se nazývá „stresující“ účinek. Autor po této expozici zaznamenal zvýšení líhnivosti krůt o 9-16 %. Při opakování dopadu v další generaci se pozitivní efekt mírně zvyšuje. Tato data jsou statisticky spolehlivá a autor naznačuje, že „stresující“ expozice z generace na generaci by měla genetický efekt na zvýšení líhnivosti.

Orszag a Micek s použitím velkého materiálu (asi 30 000 slepičích vajec) a za přítomnosti vysoké líhnivosti kuřat v kontrole (asi 80 %) spolehlivě prokázali, že použití proměnných teplot v inkubátoru jednoho typu (pro 1200 vajec ) poskytla pozitivní výsledek – zvýšená líhnivost a v inkubátoru jiného typu (pro 3600 vajec) – negativní.

Jak vidíme, údaje o vlivu dlouhodobého a hlubokého ochlazení na vývoj embryí při umělé inkubaci vajíček jsou ještě rozporuplnější. Jak to můžeme srovnat s přítomností častého (kdy slepice obrací vejce), ale i dlouhodobým a spíše hlubokým ochlazením vajec, pozorovaným v přírodě, když ptáci odlétají ke krmení a nepoškozují vývoj? embrya? Domníváme se, že hlavní roli v přírodních podmínkách hraje rychlé obnovení teploty vajec po příletu ptáka do hnízda v důsledku jejich kontaktního ohřevu tělem slepice. Připomeňme výrazné zvýšení líhnivosti kachňat a housat, které zaznamenal Bykhovets v důsledku zrychlení o 15-20 minut. zahřívání vajec po ochlazení na normální inkubační teplotu. Je docela možné, že různí výzkumníci zahřívali vejce po dlouhém a hlubokém ochlazení různými rychlostmi, aniž by tomu věnovali pozornost, a v důsledku toho získali různé výsledky. To zřejmě částečně vysvětluje nekonzistentnost výsledků krátkodobého ochlazení vajec na pokojovou teplotu. Ale v druhém případě pravděpodobně hraje hlavní roli adaptace embryí konkrétního ptačího druhu na inkubaci bez chlazení. Ujasněme si naši představu. Čím více je druh domestikovaný, tím větší je počet generací embryonálního vývoje v podmínkách umělé inkubace (kde je vždy menší ochlazování než v přirozených podmínkách), tím méně embryí tohoto druhu potřebuje inkubaci s chlazením. Například slepičí vejce, zejména nejběžnější plemeno kuřat – bílý Leghorn, které již dávno ztratilo schopnost inkubovat vejce, vyžadují při umělé inkubaci nejmenší chlazení. Více než kterýkoli jiný domestikovaný pták vyžaduje husí embrya během inkubace chlazení, a to především z toho důvodu, že husy byly domestikovány o něco později a husy stále inkubují významnou část vajíček, a proto si tento druh stále částečně zachovává své spojení s podmínkami přirozené inkubace. Pro inkubaci vajíček pernaté zvěře (bažantů, koroptví, kajek atd.), která dosud nebyla inkubována uměle, jsou výkyvy teplot v inkubátoru skutečně nezbytné.

Nabízíme čtenářům podrobného průvodce vlastní inkubací slepičích, husích a jiných drůbežích vajec doma.

Aby bylo možné získat zdravé a životaschopné potomky z drůbeže v inkubátoru, je třeba dodržovat určitá pravidla.

Obsah článku

Pravidla výběru

Kladou se pouze vejce, která mají správný tvar, střední velikost, čistou a hladkou skořápku bez poškození.

Před odběrem vajíček k inkubaci je třeba důkladně umýt ruce, aby se zabránilo kontaminaci. Vejce je třeba vyjmout z hnízda jemným přidržením opačných konců dvěma prsty.

Samotný odběr se koná každé 2-3 hodiny do 18:XNUMX. Zbourání v noci k inkubaci se nedoporučuje.

Po celou dobu je nutné zvláště pečlivě sledovat čistotu podestýlky v hnízdech a na podlaze, aby byla skořápka chráněna před nečistotami.

Pro zajištění dobré líhnivosti je třeba volit vejce, která se hmotností blíží průměrným hodnotám. Pokud jsou vejce malá, pak bude líhnivost nízká a z příliš velkých se nejčastěji líhnou kuřata s odchylkami.

Tabulka parametrů pro výběr inkubačního materiálu

Pokud je skořápka nerovná, hrubá, velké póry, má jiný reliéf v podobě hrbolků, záhybů, výrůstků, není vhodná k inkubaci. Z takových surovin lze s vysokou mírou pravděpodobnosti získat oslabené, neživotaschopné, až ošklivé potomstvo.

Silně znečištěné skořápky jsou také důvodem k utracení, protože kontaminace může korodovat skořápku nebo bránit přístupu vzduchu. Je nemožné umýt vejce, která jsou snesena pro inkubaci nebo jednoduše pro skladování, protože to ničí ochranný film. Pokud je tam trochu nečistot, můžete je zkusit jemně seškrábnout nožem.

Je však třeba mít na paměti, že vejce kříženců brojlerů, kachních, krůt, husí se většinou neodmítají pro jejich vysokou hodnotu a spíše malé množství.

První Svíčkování

Pro přesnější určení kvality materiálu můžete použít ovoskop. Pomůže vidět vady neviditelné na prostý pohled.

Ovoskop je docela snadné udělat vlastníma rukama doma. Chcete-li to provést, musíte si vzít krabici středně velké silné lepenky, na dno položit 60wattovou žárovku. Na víčku je vyříznut oválný otvor, o něco menší než vejce.

Pro lepší viditelnost by měl být ovoskop používán v temné místnosti. A nezapomeňte na dodržování bezpečnostních pravidel, abyste se vyhnuli požáru.

Na vejci osvětleném ovoskopovou lampou se dobře vyjímá vzduchová komora. Mělo by to být na tupém konci. Žloutek, který vypadá jako rozmazaný stín, by měl být uprostřed nebo mírně posunutý k tupému konci. Při otáčení by měl žloutek reagovat trochu pomaleji. Skořápka by měla být jednotná, bez ztenčených nebo zhutněných oblastí.